Zároveň Skupina ČEZ za rok 2024 proinvestovala 56,8 miliardy korun. Místopředseda ANO Karel Havlíček i další politici proto chtějí ČEZ po volbách zcela zestátnit s argumentací, že je třeba, aby měla vláda ČEZ, a tím pádem energetiku jako celek, více pod kontrolou.
Jenže kdo tu má koho od kontrolou? Pamětníci si vzpomenou na éru Martina Romana, za jehož šéfování se mluvilo o tom, že spíše ČEZ řídí politiky, než aby tomu bylo opačně. Právě v těchto dnech slaví 14 let ve funkci jeho nástupce Daniel Beneš, pod kterým se vystřídalo pět premiérů včetně toho současného.
Mezitím ČEZ procházely i některé diskutabilní či vyloženě kontroverzní kroky, jako byly investice v Albánii a Rumunsku nebo prodeje IC Energo či uhelné elektrárny Počerady.
Pravdou je, že v posledních letech po ukončení zahraniční expanze kontroverze okolo ČEZ poněkud opadly. Dosluhující vláda uzavřela v této věci s vedením ČEZ zjevný nekorektní kompromis: Věnujte se Česku, odvádějte windfall tax, nestěžujte si na ni a jinak si dělejte, co chcete.
S ohledem na tyto vazby je namístě se ptát, zdali by zestátnění ČEZ nějak přispělo k vyšší míře kontroly ze strany státu. A hlavně, co si politici obhajující zestátnění ČEZ pod onou kontrolou vlastně představují. Předně je faktem, že vláda, zejména v osobě ministra financí a prostřednictvím obsazování dozorčí rady, má dostatek nástrojů, aby svoji kontrolu uplatnila, a nejen to.
Bezesporu nejdůležitějším projektem na poli energetiky je výstavba nových jaderných bloků, kterou má na starosti společnost Elektrárna Dukovany II. Ta byla založena jako dceřinka ČEZ, stát v ní však mezitím odkoupil osmdesátiprocentní podíl a na nedostatečnou kontrolu nad tímto strategickým záměrem si tedy stěžovat nemůže – pokud ji tedy umí manažersky uplatnit.
Diskuzi o plném zestátnění Skupiny ČEZ je proto třeba nahlížet hlavně v kontextu blížících se voleb. Navzdory řečem politiků by tento krok neznamenal snížení cen energií – viděli jste už nějakou kvalitní a přitom levnou komoditu nebo službu, poskytovanou národním podnikem?
Psali jsme
Vláda neuváženými výroky o ČEZu zásadně ohrožuje rozvoj burzy a kapitálového trhu v Česku
Na druhou stranu je nutné ukončit praxi, kdy se stát prostřednictvím windfall tax financuje (odhadem souhrnně ve výši 30 miliard korun, pozn. aut.) z kapes minoritních akcionářů ČEZ. Pokud by výkup byl realizován v tržně právním rámci za férovou cenu, tato ošklivá epizoda poškozující české kapitálové trhy jako takové by byla vyřešena.
Potřebuje ale stát kontrolovat celý ČEZ? Stát by měl plně investovat a provozovat jaderné bloky, o tom není diskuse. Stát by měl kontrolovat prostřednictvím ČEZ nabytou plynárenskou infrastrukturu. Nedává také smysl rozprodávat patrně za nízké ceny a nejspíš předem známým hráčům uhelné elektrárny, které česká energetika potřebuje i do budoucna jako záložní zdroje.
Potom nám na případné dělení ČEZ a jeho zachování na pražské burze v menším rozsahu zbývají v podstatě ČEZ Distribuce, což je skutečná „dojná kráva“ v ČEZ z hlediska stabilního příspěvku k EBITDA skupiny, a ČEZ ESCO.
Elektrická distribuční síť nepochybně má strategický význam, ale jedná se o regulované odvětví, které by mimo polostátní či plně státní koncern mohlo fungovat nadále bezpečně a dost možná i více transparentně – zatuchlý ekosystém dodavatelských společností ČEZ Distribuce vyžaduje provětrat, což by v tržním prostředí mohlo fungovat lépe.
Notabene v době, kdy do sítí míří rekordní objem investicí. A samozřejmě není důvod, aby měl stát podíl v progresivní divizi ČEZ ESCO. Prodeje energií, energetické úspory i investice do OZE jsou oblastmi, kde česká energetika bude nejvíce těžit z otevřeného tržního prostředí a ČEZ ESCO má dostatečně silnou pozici, aby obstál.
Jakákoliv budoucí vláda by měla říct jednoznačně, zda s ČEZ hýbat bude či nebude. A pokud ano, měla by pojmenovat obě varianty, zestátnění i rozdělení – o rozdělení ČEZ se dlouho mluvilo a najednou jako by ta varianta vůbec nebyla na stole. Bylo to tedy někdy míněno vážně?
Je třeba vypočítat všechna pro a proti a ukázat čísla – do té míry, do níž nepůjde o manipulaci s kurzem akcií. Anebo současnou debatu ukončit v případě, že se s ČEZ nic dít nemá. V každém případě by nová vláda měla pojmenovat hranice státního zájmu a volného trhu, narýsovat rozhraní mezi vládou a ČEZ, a nadále se těchto hranic držet.
Autor je zakladatel skupiny Amper
(Redakčně upraveno)
