Chceme, aby naše ekonomika rostla a modernizovala? Aby se zvyšovala produktivita práce? A chceme totéž i v zemědělství? Pokud ano, tak to znamená používání moderních technologií, využívání inovací a nových poznatků, které zvyšují produktivitu.
V případě zemědělství umožňují mnohem šetrnější způsob hospodaření než v minulosti, což však v některých oblastech znamená i dostatek kapitálu a výrobních kapacit. A teď malý výlet do světa.
V Austrálii je průměrná velikost farmy tři tisíce hektarů, v Severní Americe jeden tisíc, ale v západní Evropě zhruba 20 hektarů, a v Česku 130 ha. Naše velikost není nijak závratně vysoká ani v historickém srovnání, šlechtické rody měly tisíce i desetitisíce hektarů až do první republiky, nikdy to nebyli pouze drobní rolníci.
Jenže když se řekne „velká zemědělská firma“, lidé si často představí beton, bič a dobytek trpící někde v klecích. Zato „malá farma“ evokuje romantiku venkova, beránky na pastvě a rajčata pěstovaná s láskou.
Tato mantra zazní v podstatě v každé diskusi o zemědělství a skončí vždy podobně: Podporujme malé farmy, které pečují o krajinu, vytvářejí pracovní místa a dodávají na trh kvalitní potraviny.
Na druhé straně jsou ti velcí zemědělci, agrobaroni, žrouti dotací, kteří průmyslově ničí přírodu. Politik, který se chce zalíbit, si obvykle vybere ten první příběh. Jenže realita českého zemědělství má úplně jiná čísla.
Čísla hovoří jasně
A ta by si měl přečíst každý, kdo nechce dělat reformy podle ideologických šablon. Představa, že malí farmáři uživí venkov a zajistí soběstačnost, zní romanticky. Ale je to jako věřit, že je užitečné, aby se po silnicích znovu proháněly koňské povozy.
Malé farmy jsou důležité – ale ne kvůli objemu produkce. Ten dnes drží především velké podniky. A když se podíváme do statistik, je jasné proč. Nejprve fakta o produkci. Malé farmy s výměrou do 50 ha mají v průměru 0,5 dojnice na 100 hektarů, tedy prakticky žádnou. Jejich produkce mléka je zanedbatelná. Zato velké podniky nad 600 ha drží 16 krav na 100 hektarů.
Navíc dokážou dosáhnout dojivosti přesahující devět tisíc litrů na krávu ročně, což je výkon srovnatelný se západní Evropou. V číslech to znamená, že více než 80 procent veškerého mléka v ČR produkují především velké farmy.
A platí to i pro další komodity: 80 procent drůbeže, 90 procent vepřového, 70 procent obilí pochází z velkých zemědělských podniků. Pokud bychom se měli spolehnout jen na malé farmy, poklesla by produkce potravin o dvě třetiny.
A kdo to na to doplatí? V konečném důsledku samozřejmě zákazník v cenách potravin. Ceny půjdou nahoru, soběstačnost zmizí, dovoz naroste. A co zaměstnanost? I tady rozbíjí mýtus o „udržení venkova“ tvrdá realita. Na 100 ha zemědělské půdy připadá v malých firmách méně pracovníků než ve velkých. Velké podniky dokážou díky organizaci práce a technologii zaměstnat více lidí, protože provozují více činností – od rostlinné po živočišnou výrobu a často i zpracování.
Pracovní stabilita
A na rozdíl od malých mají vyšší mzdy a stabilnější pracovní místa. Nejsou to přivýdělky k důchodu, ale plnohodnotné výplaty. Dotace? Zatímco veřejnost má pocit, že velké firmy „vyžírají“ rozpočet, čísla říkají opak.
Dotace na hektar mají výrazně vyšší malé farmy. V roce 2023 pobíraly nejmenší podniky i o 60 procent vyšší dotace na hektar než ty největší. A to mluvíme o takzvané redistributivní platbě, která výslovně zvýhodňuje malé.
Výsledek? Podniky, které dostávají méně, vytvoří víc. Tedy víc práce, víc mléka, víc pšenice. Mají nižší náklady na jednotku produkce, vyšší přidanou hodnotu. Ta se u velkých podniků pohybuje nad 60 tisíc korun na hektar, u malých bývá pod 30 tisíc.
A krajina? Ano, malé farmy často hospodaří extenzivně – ale to znamená hlavně trávu. Více než 70 procent výměry v malých podnicích zabírají trvalé travní porosty. Skutečné plodiny – pšenice, kukuřice, zelenina – dominují u velkých.
Tam se produkuje to, co jíme, a to, co dává českému zemědělství smysl i na export. Navíc malé farmy potřebují na hektar sedmkrát více zemědělské techniky, která je většinou starší a méně ekologická než ta větších kapitálově silných podniků.
Takže paradoxně méně ekologičtí jsou ti menší, kteří mají větší spotřebu paliva, více utužují půdu, o precizním zemědělství a adresné aplikaci hnojiv a ochranných látek individuálně téměř ke každé rostlině ani nemluvě.
Potřebujeme i malé
Ne, neříkám, že malé farmy nemají místo. Mohou se soustředit na komodity, po kterých je menší poptávka a velkým firmám se nevyplatí do nich investovat. Ovoce, zelenina, speciální plodiny.
Ale stavět zemědělskou politiku jen na nich, je ekonomický i ekologický nesmysl, protože to pouze vede k tomu, že se dovážejí suroviny z regionů, kde se kvůli tomu ničí životní prostředí a nedodržují se tak přísné standardy jako v Evropě.
Nakonec na to doplácí spotřebitel i životní prostředí. Stát by neměl řešit, jak je farma velká a na kolika hektarech hospodaří, ale jak na nich hospodaří, a podporovat především inovace a produkci s vyšší přidanou hodnotou místo nic nedělání.
Autor je spolupracovník redakce
(Redakčně upraveno)
Celkem zajímavý článek psaný se znalostí věci.
Dělám na své farmě již skoro deset let. Uvedený článek je plný lží a zavádějících informací. Pravda je někde úplně jinde vážený autore těchto nesmyslů, zkuste vzít do ruky vidle a bez dotací se uživit !!!
Přesně tak jak jak je napsáno.
Jen amatéři jako teolog , populisti a zelení blázni jsou schopni totálně zničit zemědělství. Nerozumi tomu a delaji chytráky . Dotace do zemedelstvi jsou nezbytnosti a to se tyka prakticky celeho sveta. Priorita státu je zajištění soběstačnosti v potravinách. Tuto prioritu mají a nebo snaží mít všechny státy kromě ČR kde jsou snahy zemědělství systematicky ničit zvláště kde jsou posedlí Agrofertem .
Myslí si, že se dá všechno koupit, nedá.
Kdyby vznikla např. válečná krize, tak si všichni nechají potraviny pro sebe a ne pro druhé a nebo budou hodně drahé.
Příspěvek byl odstraněn pro porušení pravidel diskuse.
Redakce
Velmi zavádějící a tendenční.. PR článek velkých podniků, obhajující status quo rozdělení sektoru. Všechno je to totiž o výměře – pokud mám tisíce hektarů tak samozřejmě svoji činnost vhodně diverzifikuju. A nikoliv lineárně ale od určitého prahu. Pokud mám desítky hektarů, musím se specializovat. Taky záleží v jakém regionu hospodařím, i na typu a úrodnosti půdy a dalších podmínkách. Průměrovat počet dojnic na počet hektarů a touto optikou porovnávat velké podniky s malým hospodářstvím je zjevný nesmysl. Zrovna tak počet techniky. A zrovna tak i zaměstnávání. Mně obecně ještě vadí často používané argumenty, že malá hospodářství populaci neuživí, že to hlavně ty velké podniky. To je přece jasné, zase je to o výměře. Jinak, celková produkce v zemi je daná celkovou dostupnou výměrou v zemi a je jedno jestli po ní jede traktor malého hospodáře nebo velkého podniku. Konkurenční boj v rámci sektoru neprobíhá totiž ani tak na výstupu jako na vstupu (celkové množství dostupné půdy je omezené) a systém dotací toto musí reflektovat. Nejlepší by samozřejmě bylo dotace úplně zrušit, nejen v zemědělství, ale chápu, že bez koordinovaných kroků v rámci celého trhu (EU) to možné není.
Ještě si prosím opravte – v úvodu je uvedena jako plodina která dominuje u velkých pdoniků i zelenina (asi překlep), aby v závěru bylo uvedeno, že se velkým firmám nevyplatí do ní investovat.
Jak typické. Stačí, když se čtenáři článek nelíbí – anebo v něm uvedená fakta – a hned jej označí za „zavádějící a tendenční PR článek“. Obvykle jen proto, aby si otevřel cestu pro své vlastní „hodnocení“. To, že máte právo na svůj názor, ještě automaticky neznamená, že je fakticky správný. A jen tak na okraj, překlep máte v textu Vy, vážený pane („pdoniků“).
Redakce
Reagujete nějak podrážděně. A chtěl bych tedy Vás poprosit o odkaz na zdroj, že malý zemědělec bral v roce 2023 o 60% větší dotace než velký. UZEI tedy tyto čísla neuvádí.
Dobrý den,
to nebyla podrážděnost, jen konstatování.
Data k podpoře malých zemědělců najdete např. zde:
https://agriculture.ec.europa.eu/common-agricultural-policy/income-support/additional-schemes/payments-small-farmers_cs
Redakce
Vážený pane Jareši,nepleťte se do něčeho čemu vůbec nerozumíte,chcete srovnávat nesrovnatelné.Nejsme ani v Austrálii ani v Americe.Agrobaroni zabrali majetek po zemědělských družstvech a Státních statcích,kde byly zemědělské stavby a taky dobytek.Malý farmáři začínali od nuly a postavit takový chlév pro dobytek si vyžaduje obrovské investice a kde na to měli začínající farmáři vzít,na to dosáhnou skutečně jen ti Agrobaroni,tak je tady nastavená zemědělská politika.Tak nepište takové nesmysly,určitě jste na výplatní listině Agrofertu.
Další zmnoha případů kdy ideologie zvítězila nad zdravým rozumem, bohužel !
Nepřipomíná vám to něco??? Kdysi se také slučovali grunty , a ostatní chudli a chudli , až jim je museli sebrat !!??!!!??
Zdravím všechny, kteří se zabýváte tímto tématem.
Nejprve bych chtěla ocenit postřeh autora článku, že by českému zemědělství velmi pomohlo, kdyby se velcí a malí zemědělci přestali navzájem nesnášet a urážet. Bohužel si ale myslím, že článek tohoto typu vzájemné vztahy spíše rozvíří, než uklidní, jak je koneckonců vidět i v diskusi… Pokud se podíváme do historie, od starověku až po dnešní dobu existovali malí a velcí zemědělci. Mezi velkými i malými byli a stále jsou, jak dobří lidé a dobří hospodáři, tak i špatní lidé a špatní hospodáři. Neházejme, prosím, všechny do jednoho pytle. Vzhledem k odlišnostem jednotlivých kontinentů, hustotě zalidnění a ke klimatickým a politickým podmínkám není vhodné srovnávat. Samotná čísla a statistiky jsou v tomto případě, podle mého názoru, nevypovídající. Nelze je srovnávat, pokud nezohledníme mnohé odlišnosti, jsou vytržená z kontextu. Podobně je to i s ostatními čísly a statistikami v tomto článku, ať už se týkají produkce mléka, obilí atp… Čísla jsou jistě správná, ale nejsou dle mého správně interpretována. Neodráží realitu. Pohybuji se v zemědělském prostředí, žiju v něm a pracuji v něm. Zajímalo by mě, zda má autor článku také praktické znalosti v oboru zemědělství a pohybuje se v tomto prostředí a nebo zda je jen teoretikem. Nemyslím to zle. Praxe bez teorie stojí za houby a teorie bez praxe také. Omlouvám se, jestli jsem se někoho dotkla a za případné pravopisné chyby.
Nečetl jsem celý článek. Neříkám, že jsou tam lži, ale už podle prvních pár vět mi připadá jako by to psal Jandejsek 🙂