Tato událost patří do kategorie „z první ruky“, protože jejím aktérem byla mně blízká osoba. Odehrála se v meziměstském autobuse na rozhraní Prahy a Středočeského kraje, tedy v oblasti Pražské integrované dopravy.
Každý cestující, který přejíždí z pražského pásma do některého ze středočeského, musí mít vedle pražského tarifu ještě příplatek – podle toho, jak daleko od hlavního města jede. Osoba, o které je řeč, jela do pásma hned za Prahu.
Šlo o mladého muže, studenta. Vracel se domů, čekal na zastávce, která byla poslední pražskou. Pak už následovala první středočeská. Má Lítačku, kde má předplacený pouze pražský tarif – protože se mu nevyplatí mít i příslušný středočeský příplatek.
Když jede autobusem mezi Prahou a středními Čechami, kupuje si k pražskému tarifu jednorázovou „středočeskou“ jízdenku. Dělá to tak pokaždé, nejezdí načerno. A tak to měl naplánované i tentokrát.
Když přijel autobus, nastoupil do prostředních dveří, sednul si a v mobilní aplikaci si aktivoval příslušnou jízdenku pro daný tarif. Bezprostředně poté k němu přistoupil revizor. Student mu ukázal své zakoupené jízdenky, ale i tak nakonec po něm chtěl revizor pokutu 1,5 tisíce korun.
Jak je to možné? V mobilní aplikaci totiž aktivace příslušné jízdenky trvá jednu minutu. Kliknete a začne se odečítat čas. Když mladý muž ukazoval revizorovi jízdenku v hodnotě 24 korun, chybělo ještě zhruba 30 vteřin do její aktivace.
Revizor byl neoblomný a trval na zaplacení pokuty. Tvrdil, že jízdenka měla být aktivovaná minutu před příjezdem autobusu. Jenže – autobus měl přibližně tříminutové zpoždění. To si mají cestující platit za čekání na zastávce?
Zde je potřeba připomenout, že jednorázová jízdenka na první středočeské pásmo má omezenou časovou platnost 15 minut. Pokud by si ji tedy cestující aktivoval ještě před příjezdem autobusu, může se stát, že mu vyprší, než dojede do cíle – pokud bude mít spoj zpoždění.
Revizor navíc vyžadoval pokutu ještě na území Prahy, kde měl student platnou dlouhodobě zaplacenou Lítačku – nikoli až ve Středočeském kraji. Než by tam autobus dojel, jednorázová jízdenka už by byla aktivní.
Jak jsem si zjistil na sociálních sítích, nešlo rozhodně o ojedinělý případ. Někteří revizoři se očividně soustředí právě na toto „kritické“ místo mezi pražským a už středočeským tarifem. Cestující, kteří si jízdenku aktivují z jejich pohledu pozdě, se tak dostávají do „jednominutové pasti“.
Taktika revizorů je zřejmá, soustředí se právě na mladé lidi. Nejspíš i proto, že vědí, že na ně stačí „zadupat“ a oni zaplatí. Stačí ostatně pohrozit, že pokud nezaplatí hned, může být pokuta ještě výrazně větší, případně že na ně zavolají policisty. Starší zkušený člověk by se nepochybně bránil více.
Nelze se zbavit pocitu, že revizorům nejde o to, aby potrestali skutečné černé pasažéry, ale aby nachytali co nejvíc lidí, které pak zkasírují o nemalé peníze. A k tomu právě využívají také zmiňovanou „minutovou past“.
Pokutu tak musí platit i cestující, kteří si jízdenku očividně koupili. Skutečně mají toto revizoři napsané ve smlouvě jako svoji pracovní náplň? Je toto poslání revizorů? Stůj, co stůj načapat i poctivé občany?
Na podobné praktiky si stěžovali už dříve i cestující v Praze, kteří ani nejeli mimo území hlavního města. Upozorňovali třeba na to, že dobíhali tramvaj, a jakmile nastoupili, aktivovali si v aplikaci příslušnou jízdenku. Jenže to už měli za zády revizora, který cestujícího chytil do „časové pasti“.
Ano, časová prodleva má zajistit, aby skuteční černí pasažéři si neaktivovali jízdenku až v okamžiku, kdy zjistí, že je v tramvaji nebo autobuse revizor. Ale není možné, aby tento systém postihoval i poctivé cestující.
Praha kvůli tomu před časem zkrátila aktivační dobu o polovinu – původně totiž byla dokonce dvouminutová. I s tím se ale někteří revizoři očividně naučili pracovat. Přitom by stačilo jen to, aby vedle tvrdého postihování černých pasažérů měli i špetku pochopení a shovívavosti. Jenže to by zase nevydělali tolik peněz.
