V takovém případě se cesta za adekvátní kompenzací komplikuje. Začátek školního roku je proto ideální příležitost prověřit, jak je škola na podobné situace připravena. Rodič, který ráno odvádí své děti do školy, má právo očekávat, že se mu odpoledne vrátí zdravé. Pokud dojde k nehodě a k úrazu, nese za něj odpovědnost škola a její pojišťovna by měla vyplatit odškodnění.
Málokdo si uvědomuje reálnou výši odškodnění ani to, jaké všechny položky zahrnuje. Pokud si třeba šestileté dítě při tělocviku komplikovaně zlomí nohu, nemá nárok jen na bolestné. Odškodnění má kompenzovat také cestovné, kdy za ním rodiče jezdí do nemocnice, nákup zdravotních pomůcek a také úhradu příjmu toho rodiče, který pak s pacientem musel zůstat doma.
Jestliže navíc problémy přetrvají a ovlivní další život dítěte, například jeho možnost sportovat, pak je tu i prostor pro kompenzaci ztížení společenského uplatnění. Částka tak najednou naskakuje výš a výš – i u zlomené nohy se vyšplhá klidně na stovky tisíc korun. Problém je, že s tímto faktem pojistka u mnoha škol vůbec nepočítá.
Na začátku školního roku spolu rodiče a instituce intenzivně komunikují. Jde o příležitost prověřit, jak na tom škola s pojištěním je. Rodiče by se měli předně zajímat, na jakou částku je škola pojištěna. Minimální pojištění mělo pokrýt alespoň pět milionů korun.
Jestliže rodiče zjistí, že pojištění na takovou částku ani zdaleka nedosahuje, měli by zkusit iniciovat změnu – napřed u vedení, poté i u zřizovatele. Na výpravách do přírody nebo při akcích v bazénu se mohou stát opravdu vážné průšvihy, které nízká částka nemá šanci pokrýt. Nárok na odškodnění tím samozřejmě nezaniká, jen přechází na zřizovatele, kterým je nejčastěji obec. Vše se ale komplikuje.
V jakých situacích má škola odpovědnost? K řadě úrazů školáků může dojít, pokud překročí školní řád. Nebo dítě spadne na schodech, či na chodbě, pokud jde rychleji, než má, ale vyloženě neběží. Odpovědnost školy je podle naší zkušenosti chápána velmi široce. Aby odškodnění neplatila její pojistka, muselo by dojít k situaci, kdy dítě opakovaně jedná proti přímému příkazu, a u toho se zraní.
Pokud rodiče nejsou spokojeni s pojištěním školy, nedaří se jim prosadit změnu a nemohou nebo nechtějí instituci změnit, nezbývá jim než se spolehnout na soukromou pojistku. Správně nastavené životní a úrazové pojištění pokryje nejen léčebné výlohy, ale také péči o zraněné dítě, popřípadě přebudování bytu na bezbariérový v případě, že se stane opravdu velký průšvih.
Ujistěte se, že pojistka se nezaměřuje pouze na denní odškodnění, ale hlavně myslete na vážnější věci, jako jsou invalidita, trvalé následky nebo závažná onemocnění a celkové krytí třeba u trvalých následků je alespoň minimálně na částku jednoho milion korun. Klasická „pojistka“ na blbost pak pokrývá i ty případy, kdy dítě například něco omylem poškodí třeba při třídní návštěvě v muzeu.
S předchozími body souvisí i otázka vlastní odpovědnosti dítěte. Pokud opakovaně jedná proti příkazům, úmyslně vážně poškodí školní zařízení nebo způsobí úraz, může nakonec vina padnout právě na něj. A pak musí do kapsy sáhnout jeho rodiče – proto je vhodné na situaci myslet předem a pro dítě či celou domácnost sjednat pojištění odpovědnosti.
Autor je expert na odškodnění společnosti Vindicia
(Redakčně upraveno)
