Za rychlým vzestupem cen, který kulminoval průlomem v polovině týdne, stojí hned několik faktorů. Tím hlavním byla ropa WTI, ale hned za ní následoval nízký stav amerických zásob benzínu před zahájením letní automobilové sezóny a stav zásob ropy v Cushingu, distribučním centru WTI, který je zhruba 17 procent pod pětiletým průměrem.
Oživení poptávky po pohonných hmotách ovšem není ani zdaleka ve všech zemích stejné. Panují zejména obavy ze zpřísnění protipandemických opatření v Asii. Zdá se však, že v krátkodobém horizontu trhu stačí slibné vyhlídky na růst poptávky v USA a různých částech Evropy.
Na setkání zástupců skupiny OPEC+ se sice neočekává další navýšení produkce nad odsouhlasených 0,8 milionu barelů denně v červenci, trh se však utěšuje značně optimistickým hodnocením Společného technického výboru (JTC) kartelu OPEC.
Ten potvrdil svůj zatím poslední odhad a nadále očekává v letošním roce výrazné zvýšení poptávky po ropě, v průměru o šest milionů barelů za den. Pokud na konci července nedojde k dalšímu navýšení produkce, OPEC očekává, že nárůst globální poptávky o téměř 100 milionů barelů za den vyvolá do prosince deficit 2,3 milionu barelů za den.
Kam až může ropa v nadcházejících měsících vystoupat, bude záviset na tom, jakým způsobem skupina OPEC i producenti mimo ni na rostoucí deficit zareagují. Pokud nic nepodniknou, může cena ropy Brent do konce roku atakovat 80 amerických dolarů za barel.
Ale i tuto předpověď může zhatit celá řada okolností. Například navýšení produkce ze strany kartelu OPEC+, případně ze strany Íránu, pokud bude dosaženo jaderné dohody, a samozřejmě i stále se prodlužující (či dokonce nové) lockdowny kvůli covid-19, zejména v Asii.
Na rozdíl od poslední schůzky se tentokrát neočekává prudké zvýšení produkce ropy mimo země OPEC+. Naftařské firmy navzdory rostoucím cenám se zvýšením produkce nijak nespěchají. Často jsou pod tlakem investorů z Wall Street, kteří se dožadují aktivního boje proti klimatické změně.
A tak se zatím i těžaři z bohaté texaské Permské břidličné pánve drží ukázněně zpátky, aby znovu neodstartovali cykly konjunktury a krachu z minulého desetiletí. Kartel tak může být v pokušení nic nedělat a nechat ceny dál stoupat, aby si pořádně namastil kapsy, než začne poptávka za pár let znovu nevyhnutelně upadat.
To by ovšem přineslo další problém, s nímž by se musela skupina OPEC+ vyrovnat. Delší období nečinnosti, které by přineslo další růst cen, by mohlo kvůli dražším pohonným hmotám způsobit dlouho trvající a špatně zvladatelnou inflaci, která by ve svém důsledku utlumila hospodářský růst – a s ním i poptávku po ropě.
Po zvážení všech těchto faktorů máme za to, že navzdory nedávnému průlomu nad 70 nepustí naftařské společnosti cenu ropy k 80 dolarům za barel. Další mezní úroveň bude už v okolí 72 dolarů, kde se rozhodne, jestli má ropa Brent dostatečné momentum, aby zvrátila třináctiletý sestupný trend od roku 2008. Ten v současnosti odpovídá zhruba 78 dolarům. Něco takového bychom však považovali za přehnané a patrně pouze přechodné.
Autor hlavní komoditní stratég Saxo Bank
(Redakčně upraveno)
