Mohlo by se zdát, že problematiku dluhopisů, jakožto investičního nástroje, dozoruje především Česká národní banka (ČNB). Opak je však pravdou. Regulace z její strany je zcela minimální a týká se pouze emisí opatřených prospektem. Tzv. podlimitní emise do 1 mil. eur, případně do 150 investorů, nikterak regulovány nejsou a už vůbec ne evidovány.
Kolik prašivých a s největší pravděpodobností nikdy nesplacených dluhopisů se na trhu pohybuje, lze tak jen odhadovat. Z krachů dvou velkých emitentů poslední doby – firem Zoot a EMTC, které na obligacích dluží stovky milionů korun, lze usoudit, že se pohybujeme daleko za hranicí jedné miliardy korun. Spíše bychom se přikláněli ke dvěmě miliardám korun. Někteří odborníci se však domnívají, že může jít až o desítky miliard.
Jedinou obranou se tak investorům stává Zákon o ochraně spotřebitele č. 634/1992 Sb., konkrétně pak §4, který hovoří o tzv. nekalých a agresivních obchodních praktikách. Obchodní praktika je nekalá, pokud je jednání vůči spotřebiteli v rozporu s požadavky odborné péče a může podstatně ovlivnit jeho rozhodování. Agresivní praktiky naopak spočívají v obtěžování nebo nepatřičném ovlivňování, které negativně ovlivní svobodné rozhodnutí spotřebitele.
A jak takové praktiky vypadají v praxi?
V případě klamavých praktik často jde o poskytnutí nesprávné informace nebo jejího úmyslného opomenutí. Typicky dluhopisoví šmejdi zneužívají frází typu „bezpečná investice“ nebo „garance návratnosti“. Pravdou však je, že nezajištěné firemní dluhopisy jsou vhodné pouze pro velmi zkušené investory a garance návratnosti je nulová. Finanční šmejdi však záměrně cílí na drobné, nezkušené investory věkové kategorie 55+, kteří o problematice nemají až takové povědomí a jejich finanční a počítačová gramotnost může být výrazně slabší než u mladší generace.
Děje se tak ponejvíce v rámci manipulativních telefonických hovorů nabízejících „zázračné zbohatnutí“. Velmi často volají z neznámého nebo skrytého čísla. Pokud potenciální investor hovor přijme, spustí naučenou básničku o fantastické nabídce, které se nebude opakovat a kterou nelze odmítnout, a volí velmi sugestivní formulace typu:
„Jistě se mnou budete souhlasit, že…“
„Banka vám nabízí úrok 1 %, to je samozřejmě velmi málo, že? Já vám nabízím úrok 7 % a musíte uznat, že to zní výhodněji, že ano?“
„Na investici nemusíte mít miliony korun, dokonce ani statisíce. Stačí 20 tisíc korun, to jistě máte, nemám pravdu?“
Mezi další neseriózní praktiky patří opakující se nevyžádané nabídky prostřednictvím e-mailu, tzv. spamy, z nichž na uživatele vyskočí barevné blikající okno s obrovským nápisem „Zhodnoťte své úspory“ za „12% úrok“ a spousta líbivých slov o „zaručené investici“. Ve chvíli, kdy spotřebitel nabídku rozklikne, je přesměrován na webovou stránku emitenta, zpravidla s ne příliš zdařilou grafikou, kde je naveden na koupi dluhopisu online.
Stránka většinou postrádá detailnější obchodní plán, obchodní podmínky a někdy jsou na ní dokonce i zjevné pravopisné chyby a překlepy. Takto objednaný a bankovním převodem zaplacený dluhopis (resp. spíše bezcenný kus papíru – pozn. aut.), pak spotřebiteli přijde domů poštou. V takovýchto případech má alespoň spotřebitel možnost od smlouvy o upsání a koupi dluhopisů do 14 dnů bez udání důvodu odstoupit. Otázkou však zůstává, zda emitent na takovou žádost vůbec zareaguje.
V případě, že se setkáte s podobně pochybnou nabídkou, je na místě upozornit jak ČNB, pro kterou jsou podobné podněty užitečnou zpětnou vazbou, a rovněž Českou obchodní inspekci. Pakliže patříte mezi investory, kteří měli tu smůlu a podobné nabídce naletěli, je určitě na místě obrátit se také na Policii ČR, protože s největší pravděpodobností rozhodně nebudete sami.
Autorka je tisková mluvčí serveru Rizikovedluhopisy.cz
(Redakčně upraveno)
