Dobrá zpráva je, že každá domácnost platí pouze jednou. Tedy maximálně 135 Kč za televizi a 45 Kč měsíčně za rozhlas bez ohledu na to, kolik je v rodině potenciálních diváků či posluchačů, či jaký počet přístrojů se v domácnosti nachází.
1. Jde to obtížně, protože poplatky musí platit každý, kdo vlastní přístroj umožňující příjem rozhlasového či televizního vysílání. Navíc veřejnoprávní média porovnávají seznam odběratelů elektrické energie a plátců poplatku. Pokud do 30 dní od obdržení výzvy čestným prohlášením nepotvrdíte, že přístroj nevlastníte nebo že platíte jinde, automaticky vás zařadí mezi plátce.
2. Fyzická osoba platí poplatek pouze jednou bez ohledu na počet přístrojů a členů domácnosti. V pronajatém bytě jej odvádí první měsíc majitel a pak nájemník, pokud není od této zákonné povinnosti osvobozen.
3. Naproti tomu podnikatelé musejí poplatky hradit z každého přístroje, a to i přes covidové uzavření provozoven. Vztahuje se to také na autorádia ve služebním voze i na počítače.
Ta horší pak zní, že za předmět koncesionářského poplatku se pokládá každý přístroj schopný přijímat televizní či rozhlasový signál. Je tedy třeba myslet například na to, že rozhlasové stanice bývají běžnou součástí programové nabídky televizorů.
Bránit se prohlášením
Povinnost hradit koncesionářské poplatky vzniká automaticky zakoupením si příslušného přístroje (prvního v domácnosti, pozn. aut.) a uživatel je povinen do 15 dní tuto skutečnost nahlásit. Buď České televizi (ČT) či Českému rozhlasu (ČRo) přes jejich portály, nebo osobně na České poště.
Z pohledu veřejnoprávních médií je za poplatníka považován každý odběratel elektrické energie, takže se seznamy odběratelů a poplatníků porovnávají a potenciální neplatiči jsou obesíláni. Po obdržené výzvě musí odběratel elektřiny do 30 dní čestně prohlásit, že nevlastní televizní ani rozhlasový přístroj, nebo že už hradí poplatky na jiné adrese.
Hrozí pokuta i penále
„Zapomenete-li čestné prohlášení poslat, média veřejné služby budou automaticky předpokládat, že přijímač vlastníte, ale neplatíte za něj. Pokuta za nepřihlášenou televizi činí deset tisíc korun, za rádio polovinu,“ upozorňuje Štěpán Smoleja, vedoucí právního oddělení společnosti UlovDomov.cz, která poskytuje služby pronajímatelům bytů.
Důležité je tedy nezapomenout odpovědět na výzvu zaslanou médiem, protože jinak hrozí nepříjemné penále. Na druhou stranu budou veřejnoprávní instituce těžko kontrolovat vybavení bytu, zvláště při dnešní oblibě malých a přenosných přístrojů, zda prohlášení odpovídá skutečnosti.
Kdy se platit nemusí?
Člověk může být osvobozen od hrazení poplatků v situaci, kdy součet příjmů všech členů domácnosti za uplynulé čtvrtletí nepřesahuje 2,15násobek životního minima. Poplatky nemusí hradit ani lidé postižení úplnou či praktickou slepotou obou očí nebo oboustrannou úplnou či praktickou hluchotou za předpokladu, že v jejich domácnosti nežije žádný člen, který dané podmínky nesplňuje. A platit nemusejí ani školy uvedené v rejstříku škol.
Odhlášení se z povinnosti platit poplatky, nejen za sebe, ale i zemřelou osobu v nyní již opuštěné domácnosti, je mnohem jednodušší na poště, než při komunikaci s ČT či ČRo. Obvykle stačí se na místě prokázat úmrtním listem osoby, za níž poplatek odhlašujete.
Nejdřív majitel, pak nájemník
Možná vás překvapí, že po přestěhování se do pronajatého bytu vybaveného přijímači, platí poplatky první měsíc majitel a až od druhého nájemník. „Pokud majitel již poplatky hradí ve vlastním trvalém bydlišti, podruhé je platit nemusí. Tato podmínka se však nevztahuje na pronájem v rámci podnikání, kdy se musejí poplatky hradit za všechny televizní a rozhlasové přijímače,“ uvádí Štěpán Smoleja.
Majitelé ubytovacích zařízení tedy musejí zaplatit 135 korun měsíčně za každý televizní přístroj, který se nachází v jejich pokojích, a této povinnosti nebyli zbaveni ani během posledního roku, kdy měli své podnikání kvůli covidu zakázané.
Podnikatelé za každý přístroj
Obdobné je to v případě restaurací, ale i kadeřnictví, obchodů apod. Zatímco fyzické osoby nepodnikající platí poplatek pouze jednou, tak právnické osoby a fyzické osoby podnikající musejí platit rozhlasový nebo televizní poplatek z každého rozhlasového nebo televizního přijímače, který používají k podnikání nebo v souvislosti s ním.
Tedy dokonce za autorádio, pokud je vůz využíván ke služebním účelům, nebo za služební počítač či notebook.
Nezapomínat na autorské poplatky
Jako závěrečná perlička poslouží konstatování, že to není jediný poplatek, když majitel pustí v restauraci televizi nebo rádio. Podle autorského zákona (č. 121/2000 Sb.) hradí autorské poplatky každá fyzická nebo právnická osoba, která zpřístupňuje autorská díla, umělecké výkony a zvukové či zvukově obrazové záznamy veřejnosti prostřednictvím rozhlasového nebo televizního přijímače.
A např. obchod, restaurace, služby, obchodní centrum i hotel jsou veřejným místem, kam může kdokoli přijít a komu tento audiovizuální poslech majitelé prostor umožňují.
