I když květnový meziměsíční pokles nezaměstnanosti lze přičíst na vrub sezonním vlivům, nic to nemění na tom, že je to patrně jediný klíčový ekonomický ukazatel, v němž patříme dlouhodobě mezi premianty Evropské unie.
Z našeho pohledu se však není čím chlubit. Nízká nezaměstnanost je totiž brzdou růstu ekonomiky. Bohužel vláda nedokázala přes opakovaná naléhavá volání ze strany zaměstnavatelů vytvořit podmínky pro zaměstnávání imigrantů – a to jak kvalifikované pracovní síly, tak i těch s nízkou kvalifikací.
Jde o dlouhodobou bolest české ekonomiky, kterou ani tváři v tvář recesi nedokázala česká vláda vyřešit. Nesmíme navíc ani zapomínat na to, že trh práce přichází každým rokem vlivem stárnutí o desítky tisíc lidí. A i zde – ve vytváření podmínek pro zaměstnávání starších, ale velmi zkušených pracovníku, má česká ekonomika velké rezervy.
Bohužel nízká nezaměstnanost vyvolává tlak na růst mezd, což je silný proinflační faktor. Který vstupuje do hry v době, kdy se nám inflaci daří zkrotit jen velmi pozvolna a problematicky. A samozřejmě trh práce s převisem nabídky volných míst ještě více zostřuje boj mezi zaměstnavateli o kvalifikované pracovníky.
O tom, že nízká nezaměstnanost neodpovídá zcela stavu české ekonomiky, která se jen pozvolna dostává ze stagnační kocoviny, svědčí i to, že v květnu, kdy nezaměstnanost dále klesala, klesala paradoxně i důvěra v ekonomiku mezi podnikateli.
V květnu totiž ochladla jejich důvěra v českou ekonomiku na hodnotu 95,2, přičemž nejhlubší pokles optimismu byl v průmyslu zejména v sektoru automotive, který čeká zpomalení tempa výroby.
Autor je partner poradenské skupiny Moore Czech Republic
(Redakčně upraveno)
