Společnost Gebrüder Weiss patří k předním přepravním a logistickým firmám v Evropě. Každý rok přemístí z jednoho místa na druhé i desítky speciálních zásilek, které jsou atypické svým rozměrem, hmotností až desítek tun – anebo tím, že jsou živé.
„Speciální přepravy vyžadují pečlivou přípravu a plánování, které může být v řádu týdnů, ale i několika měsíců,“ přibližuje Jan Kodada, ředitel obchodu a marketingu. Strojírenské produkty, technologické celky, či velké konstrukce se přesunují po silnici, železnici, po řece, oceánu i vzduchem. S přípravou takové akce se mnohdy začíná i s ročním předstihem, a podílí se na nich třeba dvacet lidí.
„Nejprve se určuje ideální typ přepravy a trasa, následně se prověřuje, zda jsou silnice dostatečně široké, jestli mají mosty adekvátní nosnost a výšku v případě podjezdů s nákladem, kontroluje se také rozmístění drátů vysokého napětí a stanovuje se, zda je potřeba technický a policejní doprovod,“ vysvětluje Kodada.
U říční přepravy se pak musí počítat s proměnlivou hladinou v řekách. „V posledních letech je i v Evropě nutné při plánování počítat v určitých částech roku s problematickou splavností řek. Špatné načasování může v některých případech způsobit i několikaměsíční zpoždění projektu. V takovém případě je nutné počkat na zlepšení podmínek,“ upozorňuje Jakub Roubíček, Branch Manager divize Air and See Gebrüder Weiss.
Vybouraná laboratoř
Mezi nejzajímavější přepravní akce společnosti Gebrüder Weiss patří přeprava automobilu Rolls-Royce z roku 1930 na zimní výstavu do švýcarského muzea, které bylo ovšem umístěno v nadmořské výšce 2 500 metrů. „Po zvážení všech alternativ jsme nakonec usoudili, že nejlepším způsobem dopravy bude speciální uchycení vozu pod lanovku a následné vyvezení na vrchol hory,“ vzpomíná Kodada.
Jednou z nejdelších přeprav byl například transport trolejbusů z České republiky do Uzbekistánu, trasa činila až 6,5 tisíce kilometrů. „Velkou výzvou pro nás byla také přeprava lanovkového systému o hmotnosti 450 tun do mexického města Pueblo. Nejenom, že šlo o logisticky náročný projekt, byl obtížný i z hlediska termínu, lanovka musela být dopravena na místo v co nejkratším možném čase. Na letiště bylo zboží dopravováno celkem 25 návěsy a třemi sprintery. Letecky pak přepravu zajišťovaly čtyři charterové lety Boeingu 747 F,“ uvádí Kodada.
Mezi komplikované transporty na českém území patřila třeba loni v prosinci přeprava experimentálního zařízení na výrobu nanokatalyzátorů o hmotnosti přesahující dvě tuny do Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského Akademie věd ČR. Nejkomplikovanější bylo samotné umístění objektu do čtvrtého patra budovy. „Protože rozměry zabaleného předmětu byly větší než všechny výtahy a okna, muselo se přistoupit k jejich částečnému vybourání,“ konstatuje Roubíček.
Když cestující zvířata
Mezi další raritní převozy logistické společnosti patří rovněž přesun delfínů z rakouského Lince do Tel Avivu, a to letecky a první třídou. Transport byl pro delfíny upraven tak, aby byl pro ně co nejpohodlnější. Po celou cestu veterináři kontrolovali jejich zásadní životní funkce.
Přeprava zvířat je vůbec kapitolou sama pro sebe, velkou zkušenost s ní mají i české zoologické zahrady. Například z pražské zoo míří už od roku 2011 do Mongolska vzácní koně Převalského. „K transportu jsme vybrali koně v optimálním věku i zdravotním stavu. Na dobu vlastní přepravy budou pochopitelně utlumeni a absolvují ji v bednách, vyrobených na základě mnohaletých zkušeností. Přítomni budou veterinář i kurátor kopytníků, který dlouhá léta pracoval jako řadový chovatel,“ popisoval přípravu na vůbec první let ředitel Miroslav Bobek.
Transport byl domyšlený do posledního detailu, myslelo se na všechno. Například, zda pro koně nebude stresující vysoký hluk letounu CASA. Hlučnost vojenského dopravního letadla je totiž vyšší, než u civilních letounů.
„Zvažovali jsme, zda převaláky nezvykat na vysokou hladinu zvuku – třeba neustálým projížděním traktoru nebo prostě jen zapnutým rádiem, ale upustili jsme od toho. Podle všech poznatků koním nevadí hluk jako takový, nesmějí se však leknout náhlého zvýšení jeho intenzity. Proto se také organizátoři letu snažili zajistit, aby naše CASA tankovala v Rusku pokud možno v klidnějších částech tamních letišť,“ sdělil Bobek.
S převozem velkých zvířat mají zkušenost rovněž ve Dvoře Králové, odkud putovali nosorožci do Afriky. Vloni v červnu se na třicetihodinovou cestu do Rwandy vydalo pět zvířat. Tři byli z Dvora Králové, jeden z Dánska a poslední z Velké Británie. Před cestou si napřed na sebe museli zvyknout. Pak se museli seznámit s přepravními bednami.
„Závěrečnou fází je naučit každého z pětice nosorožců zvyknout si na přepravní bednu tak, aby do ní dobrovolně uměli vlézt a bez obtíží v ní vydrželi. Nejdříve bednou procházeli, později do ní ošetřovatelé dávali zvířatům krmivo,“ popsala před cestou mluvčí zahrady Andrea Jiroušová. Po celou dobu cesty byla zvířata rovněž pod veterinárním dohledem a dostávala krmení a vodu.
