Jedním z indikátorů, které jsou z pohledu Česka nejzajímavější (a rovnou dodejme, že nejsmutnější), je podíl průměrného platu učitele a průměrného platu všech vysokoškoláků v dané ekonomice.
Tento poměr ukazuje, o co lépe by se průměrný učitel mohl mít, kdyby si vybral jiné povolání, kde je potřebné vysokoškolské vzdělání. I letos, stejně jako v minulých letech, se Česko objevuje na úplném chvostu všech srovnávaných zemí (viz tabulka).
Český podíl 64 % značí, že průměrný český učitel si nevydělá ani dvě třetiny toho, co si vydělá průměrný český vysokoškolák.
Pak se nelze divit, že skutečné osobnosti s rozhledem a s inspirativním myšlením se stávají učiteli obvykle jen v případě, že jsou zároveň velmi obětavými idealisty.
Jak už zaznělo v naší podrobné datové analýze z dubna tohoto roku, dlouhodobé úspory na platech českých učitelů jsou sice na jedné straně jedním ze zdrojů nízkého zadlužení českého státu, ale na druhé straně také jedním z faktorů podinvestovanosti české ekonomiky: Analýza ukázala kumulativní skrytý dluh na učitelských platech ve výši závratných cca 500 miliard korun.
Tato podinvestovanost českého školství se nám mstí a do budoucna bude mstít zbytečně nízkou kvalitou výuky a následně nízkou produktivitou české populace (podobně jako snižuje produktivitu české ekonomiky třeba nedostatečná kapacita datových sítí nebo neefektivní státní správa).
Relativní výše platů českých učitelů se sice v posledních letech zvyšuje, tempo tohoto zvyšování je však velmi pomalé.
Autor je ekonom České spořitelny
(Redakčně upraveno)
