Mělo by být jasné, že vládní nařízení ani ministerské vyhlášky nemusejí parlamentem projít. Nikdo se na ně navíc aktuálně nedokáže připravit. Vyslali jsme na každé dotčené ministerstvo i úřad vlády opakovaně na prováděcí vyhlášky dotaz, nicméně odpovědi byly shodné: Zatím nepřipravujeme.
Obce bez vyhlášky například nevědí, jak správně spočítat podíl vytříděného odpadu – především podíl těžkého bioodpadu. A pokud zákonných 40 procent separace v posledních dvou letech neplnily, budou za tunu skládkového odpadu místo pěti set korun, platit 600, resp. po třech letech 800. Je to past a velký zásah do rozpočtu. Mají v tuto chvíli jen šest měsíců na splnění podmínek – a nevědí jakých.
Zákon o odpadech stanovuje neodvolatelné cíle pro recyklaci komunálních odpadů, pro omezení skládkování využitelných komunálních odpadů, pro třídění odpadů na úrovni obcí a upravuje také nastavené ekonomické nástroje v odpadovém hospodářství. Výrazným nedostatkem navržené legislativy je prodloužení skládkování využitelných odpadů až do roku 2030.
Skládkování je ten nejhorší způsob nakládání s odpadem, přesto je pořád nejlevnější. V zákoně se navrhuje pokračovat ve zvyšování poplatků za skládkování pro obce. Čímž se jeho cena postupně přiblíží ceně energetického využití komunálního odpadu v zařízení na energetické využití odpadů (ZEVO).
Jak tedy naložit s miliony tun odpadů, které dnes končí na skládkách? Řešením jsou ekologické spalovny, takzvané ZEVO. Nabízí se dánská cesta, která kombinuje recyklaci právě s energetickým využitím odpadu. Ekologicky ho spaluje a poté uvolněným teplem zásobuje celé čtvrti měst. Například v Kodani loni otevřeli spalovnu, která nezaujala jen tím, že na střeše vznikla sjezdovka, ale také prostým faktem, že dokáže zásobit až 150 tisíc domácností teplem.
Největším tématem zákona o odpadech je termín, kdy končí zákaz skládek. Ten se podle aktuálních informací plánuje přesunout z roku 2024 na 2030. Tato problematika je ale mnohem širší, než se zdá. Zákon počítal původně s rokem 2024, s tím souvisela výstavba velkých spaloven a příprava na další stavby a aktivity obcí.
S posunutím termínu na rok 2030, se všechny stavby a aktivity zastavily, protože do té doby nejsou investoři pro výstavbu motivovaní. V podstatě došlo k zastavení vývoje – je to úplně zbytečné. Reálná výstavba ZEVO trvá minimálně šest let, spíš déle. Například plzeňský Chotíkov se reálně stavěl tři roky, dva roky trvalo získat EIA a rok trval ze zákona zkušební provoz. Jak to dopadne? Situace bude za pár let stejná jako teď – vše se zase bude honit na poslední chvíli a v posledních čtyřech letech.
V Česku se mnozí staví ke spalovnám poněkud odtažitě. Nejen severské země, které jsou vzorem v ekologii, však ukazují, že jde o zastaralý názor. Ve velkém spoléhají na ZEVO při řešení odpadové otázky také Němci či Francouzi, právě tam stojí nejvíce takových zařízení na starém kontinentu. Dnešní ZEVO jsou vybaveny tak účinnými filtry, že z nich mnohdy vychází čistší vzduch, než je ten okolní. Postavením ZEVO a energetickým využitím odpadů by mohlo zároveň dojít k odstavení některých uhelných elektráren, což by bylo jistě přínosem pro životní prostředí. Spaliny ze ZEVO jsou velice pečlivě čištěny.
Zákon by se měl více věnovat podpoře výrobců obalů a materiálů a to tak, aby jejich výrobky byly smysluplně recyklovatelné. Dále také podporou těch, kteří budou vytříděné odpady zpracovávat a vyrábět z nich prakticky využitelné výrobky. Nejen proto, že recyklují a berou dotace, ale že se jejich výrobky dají znovu použít.
Autor je jednatel a garant projektu Obce jinak
(Redakčně upraveno)
