Elon Musk, technologický vizionář a nejbohatší muž planety si nesedl již s Bidenovou administrativou, obviňoval mimo jiné Bidena, že ignoruje Teslu v čele udržitelné politiky a rozvrací Spojené státy svojí migrační politikou. Za předešlé administrativy do USA vstoupil rekordní počet migrantů a podle Muska šlo o pokus o manipulaci s volbami, neboť někteří z těchto migrantů se pak mohli účastnit voleb.
Hranice na jihu USA byla dlouhou dobu průchozí a předešlá administrativa ji patrně odmítala uzavřít. Mimo jiné vysoký počet migrantů pomohl udržet americkou ekonomiku při síle. Elon Musk tak činil maximum pro to, aby demokraté nebyli znovuzvoleni, neboť mimo jiné také věřil, že se za Bidenem a následně Kamalou Harrisovou skrývá tzv. „stínová vláda“.
Tedy nezvolení jedinci, kteří skutečně řídí americkou politiku a využívají Bidena nebo Harrisovou jako své loutky. Tato těžko ověřitelná teorie v kombinaci s předvolebními sliby Donalda Trumpa nakonec přesvědčily Muska, že Trumpa musí podpořit a že právě on je to, co USA nyní potřebují.
Musk pomohl financovat Trumpovu předvolební kampaň – a potažmo republikánů –, částkou necelých 300 milionů dolarů a také maximálně využil svého gigantického vlivu na to, aby Trumpovi a republikánům pomohl ve volbách.
Proč Trump vyhrál volby a jakou roli v tom hrál Musk?
V demokratickém systému je politik nástrojem lidu, který musí vyřešit jeho nejpalčivější problémy kterým v dané chvíli čelí. Američany nepochybně nejvíce trápí v posledních letech čím dál vyšší náklady na život.
Tento skok v životních nákladech byl přímým důsledkem skryté daně ve formě rekordní emise dluhu USA v posledních pěti letech, kdy jejich státní dluh vzrostl z 23,2 bilionu dolarů na počátku roku 2020 na letošních 36,2 bilionu dolarů. V současné době tak Spojené státy utratí více na splátkách svého dluhu, než za celou svoji armádu.
Ne každý si ale uvědomuje, že tento dluh nakonec stejně zaplatí sám spotřebitel, a to velmi nepřímo, právě postupným poklesem životního standardu. Paradoxně tedy slíbit voličům zbrzdění růstu státního dluhu a potažmo inflace je v současnosti nejvíce populistickou rétorikou ve Spojených státech.
Trump ji správně vycítil a ujal se jí, slíbil snížit státní deficit USA a ukončit zvýšenou inflaci, především na tom stál jeho mandát od lidu. Toho se chytla spousta Američanů a také velmi bohatých a vlivných Američanů, kteří mají obavy o zdraví Spojených států – a mezi nimi byl mimo jiné i Elon Musk.
Ten také asistoval nové americké vládě ve snižování vládních výdajů, a to co považoval za politicky motivované granty a dotace předešlé „stínové vlády“, která si měla kupovat vliv v zahraničí a zpronevěřovat vládní prostředky. To vše je cílem tzv. DOGE (Department Of Government Efficiency) v jehož čele Musk donedávna byl.
Ve své funkci v rámci DOGE a na počátku měl téměř slepou podporu Trumpa. V ostré politice vůči Ukrajině však Musk sklidil obrovskou vlnu kritiky. V důsledku toho se prodeje automobilů značky Tesly obzvlášť v Evropě ostře propadly, a to tempem i vyšších desítek procent v meziročním srovnání.
Tesla definuje status Elona Muska jakožto nejbohatšího člověka na planetě, a tedy je pro něj nesmírně důležitá. V zájmu své společnosti se po vlnách odporu Musk rozhodl z čela DOGE stáhnout a jeho mediální podpora Trumpa opadla. Miliardář se pak snažil téměř zneviditelnit, aby tento negativní sentiment proti Tesle utlumil v zárodku.
Zřekl se Trump svých slibů?
Podle vývoje v posledních týdnech to ale začíná vypadat, že se Trump svých předvolebních slibů zříká a začíná razit „běžnou“ politiku, kterou tolik kritizoval a sliboval ukončit. Pauza v recipročních clech, nečekaně rychlý obrat v postoji k Číně a hlavně „Big Beautiful Bill“, fiskálně nezodpovědný rozpočtový zákon USA do dalších let, ukazují, že své snahy o snížení vládního dluhu Trump patrně vzdal.
Tento rozpočtový zákon, který prošel jen těsnou většinou v dolní komoře Kongresu, totiž vůbec nepočítá s fiskální disciplínou. Naopak v dalších několika letech se Spojené státy mají zadlužit o dalších několik bilionů dolarů a slibované škrty ve vládních výdajích tak chybějí.
Zákon ale má Trumpovu neochvějnou podporu a je velkou otočkou v jeho politice a naprostým zanedbání toho, co Američanům v předvolební kampani slíbil. Mimo jiné je to také znehodnocení veškeré práce, kterou Musk v čele DOGE učinil a veškerých nákladů, které musel kvůli spojenectví s Trumpem nést.
Zákon ještě musí projít senátem, aby mohl vstoupit v platnost. A zde do hry vstupuje vzpoura Elona Muska. V posledních dnech zcela otočil a ukončil svoji podporu Trumpa, když začal náhle mediálně útočit na rozpočtový zákon a potažmo na Trumpa a republikány. Prezident si to nenechal líbit a rychle následovalo rozkmotření a vzájemné výhružky.
V jejich rámci Trump například nadhodil možné ukončení dotací na nákup elektromobilů Tesla nebo vládních zakázek pro společnost SpaceX. Elon kontroval sdílením Trumpových příspěvků a videí, ve kterých v minulosti odsuzoval politiku rostoucího dluhu USA a také spojil šéfa Bílého domu s Epsteinovou kauzou.
Sága s rozpočtovým zákonem tedy ještě nekončí a Elon burcuje americké obecenstvo, aby tento zákon senátem neprošel. Rozkol ale existuje i uvnitř republikánské strany, kdy někteří senátoři velmi viditelně sdílejí Muskův nesouhlas.
Může za to Kongres?
Ať už Trump měl nebo neměl v úmyslu naplnit své předvolební sliby, začíná být čím dál víc jasné, že jim nedostojí. To se může jevit tak, že se mu podařilo oklamat velkou část amerických voličů, a to včetně Elona Muska, který se nemalou měrou podílel na jeho vítězství.
Jedním z protiargumentů člena Trumpovy administrativy Davida Sackse je to, že Sněmovnou reprezentantů není v současné chvíli možné protlačit jakkoli rozpočtově odpovědný zákon. Sacks vinu přisuzuje spíše kongresmanům a říká, že i kdyby Trump chtěl prosadit škrty ve vládních výdajích, neměl by takový zákon šanci sněmovnou projít.
Rozpočtový proces v USA je složitý a vyžaduje kompromisy mezi různými politickými frakcemi, což může omezovat Trumpovy možnosti. Ovšem absence jakéhokoli pokusu o prosazení rozpočtově odpovědného zákona některé nutí si spíše myslet, že to Trump ani nechce riskovat.
Ať už tedy za to může sám Trump, nebo Kongres, „systém“ znovu vítězí a voliči s touto vládou pravděpodobně znovu nedostanou to, co si zvolili. Je to příběh, který se již nápadně celá léta odehrává napříč západními státy.
Autor je analytik společnosti BH Securities
(Redakčně upraveno)
