Pacienti si posílali esemesky, kde, a ve které lékárně, momentálně mají lék, který potřebují. Pokud měli štěstí, lékárna lék objednala a mohli se tam vrátit za den dva a vyzvednout si jej. Zpráva v médiích obvykle končila slovy ředitele SÚKL (Státní ústav pro kontrolu léčiv – pozn. red.), že „ne vše je způsobeno reexportem léků, například Framykoin zavinil výpadek ve výrobě“.

V duchu jsem si pokaždé řekla: „Díky Bohu za Framykoin, ještě, že je na co to svést.“ Udivovalo mne, že se žádný reportér nebo reportérka nezeptal na ty desítky dalších léků, které chyběly. Jako kdyby pacienta, který neúspěšně putuje od lékárny k lékárně, mělo uklidnit, že lék sice nemá, ale ne díky reexportu.

PSALI JSME:
Farmaceutické firmy Čechům hrozí, že jim nedodají nové léky. Víme jaké

Proč se tomu tak děje, už divákům během minuty a půl v televizním šotu nikdo nestihl vysvětlit. A co to vlastně ten reexport je, a proč se mohou léky potřebné pro české pacienty volně vyvážet a prodávat někde jinde, si tak občan ani nedovedl představit. Udivilo mne, kolik poslanců, kteří zákony schvalují, o tom taky příliš moc nevědělo.

Zjednodušeně to v praxi znamená: Farmaceutické firmy ze zákona musí dovážet léky do České republiky za třetí nejnižší cenu v EU. Distributoři léků a lékárny s distribuční licencí mohou léky levně nakoupit za české ceny a pak je vyvézt do Skandinávie, Německa nebo Británie. I když půjdou něco pod tamní ceny, stejně na tom mohou vydělávat. Čím dražší lék a větší cenový rozdíl mezi českou a třeba německou cenou, o to větší zisky.

PSALI JSME:
Pacienti budou mít svůj lék dostupný v jakékoliv lékárně, tvrdí náměstek Filip Vrubel

Pacienti se ocitli v ohrožení

EU zaručuje volný pohyb zboží, jenže když se ta pravidla psala, nikoho nenapadlo, že by to dokonce mohlo ohrozit i životy pacientů v některých zemích. To se ukázalo až v praxi o pár let později. Členské státy Evropské unie sice mají právo chránit potřeby a zájmy svých občanů, ale nemohou úplně zakázat vývoz všech léků.

Je to Gordický uzel, který se léta pokoušeli rozseknout jak držitelé rozhodnutí o registraci léků, tak ministři zdravotnictví. První to udělali na Slovensku, kde hrozilo, nejenže jim budou chybět léky v lékárnách, ale že jim je držitelé rozhodnutí o registraci léků u těch drahých léků přestanou dovážet, pokud je distributoři a lékárnici obratem vyvezou na Západ. Jako první tak na Slovensku vymysleli emergentní systém.

PSALI JSME:
V lékárně máme nárok na léky jen na tři měsíce léčby

Pro pacienty to v podstatě není nic nového, ten je tu už dávno, jen se tomu tak neříkalo. Pacient přijde do lékárny s receptem, a pokud to není jeden těch zhruba šesti set léků, co může mít lékárna na skladě, tak mu jej objednají, pokud mají smlouvu s distributorem, co jim jej může dodat. Vrátíte se za den, za dva a lék si vyzvednete.

Co je nové v navrhovaném zákoně, je, že teď má pacient záruku, že už nemusí sám pátrat po další lékárně a lék může lékárna dostat i od výrobce během 48 hodin. Pro výrobce léčiv to sice znamená zátěž, čeká je totiž přísnější regulace i náklady, přesto tu jsou velká pozitiva. Sníží se například riziko, že léčiva nezbytná pro české pacienty vyveze některý distributor v zájmu svého zisku do zahraničí. Tedy omezí se právě reexporty.

PSALI JSME:
„Farmaceutické firmy se už asi zbláznily,“ říká prezident České lékárnické komory Lubomír Chudoba

Emergentní systém je pro pacienty zatím dobré řešení

Reexport je lukrativní obchod a vývozci logicky bojují za své zisky. A jako obvykle ve sporech v zdravotnictví schovávají se za pacienty. „Když nebudou drahé léky po ruce, pacient se bude muset vrátit do lékárny.“ Jako kdyby to v minulosti stejně nemusel.

Nejznámější v médiích propíraná historka byla o údajné pacientce, která si v centru, tedy tam, kde pacientům vydávají velmi nákladné léky, zapomněla vyzvednout ten svůj drahý lék, jenž pacienti v centrech dostávají bez doplatku. Lékárník jí jej pak musel sehnat s tím, že platila vysoký doplatek. Snaha použít tento příklad jako důvod v Poslanecké sněmovně a v Senátu, neschválit nový zákon, byla přinejlepším naivní. Kontrola, zda pacient lék bere, a vyzvedl si jej, se totiž právě odehrává v centru.

Jak se ukazuje i na Slovensku, není realistické, že novým zákonem okamžitě zmizí všechny problémy s chybějícími léky. Jsme už ale poučeni zkušenostmi ze Slovenska. Český návrh se v některých věcech liší, ale pacientům by měl zaručit, že předepsaný lék ve své lékárně mohou dostat. To ostatní ukáže až praxe a časem snad přijde i další, třeba lepší řešení. Možná dokonce i z Bruselu. Problémy s léky a jejich reexportem totiž nejsou unikátní jenom pro Slovensko nebo Česko.

Autorka je zakladatelkou a ředitelkou obecně prospěšné společnosti Koalice pro zdraví
(Redakčně upraveno)

PSALI JSME:
Rakovina bude zabíjet dál. Nové léky z Česka ještě více než dekádu nebudou