„Nemám na nájem a ani na poplatky. Jedu každý měsíc takříkajíc na krev. Majitel bytu chce, abych vypadla, že ho má na hypotéku, a tvrdí, že už nemá jiný příjem, ani rezervu, ze které by teď platil splátky a zálohy za energie. Může si sice požádat banku o odklad splátek, ale řekl mi, ať vypadnu, že to nebude řešit,“ má hlavu v dlaních Andrea (35), původem z Ukrajiny. V Praze žije už dlouhodobě, stará se o malého syna a donedávna ještě posílala peníze rodičům na Ukrajinu.
Andrea pracuje v baru, jenže ten zavřeli. Ještě si přivydělávala kosmetikou, jenže na tu teď nemá nikdo pomyšlení a zákaznice jí samy ruší termíny. Aktuálně se snaží najít si práci jako doplňovačka zboží v supermarketu. Jenže lidí, jako ona, jsou tisíce a volná pracovní místa najednou nejsou.
Ze dne na den se situace obrací: Včera firmy div neprosily lidi, aby k nim šli pracovat, dnes karanténa žene pracovníky do obchodů s potravinami, ale na brigádnická místa je už nával. „Lidí, jako jsem já, bude hodně, kde teď, v době karantény, pan domácí najde jiného nájemníka? Takže i když mě vyhodí, tak si stejně nepomůže. Je v panice, jenže to se mám s ním přetahovat?“ dodává Andrea.
Zavání to výprodeji investičních bytů
Pokud potrvá celorepubliková karanténa dlouho, může se stát, že řada investičních bytů, které si lidé koupili na hypotéky, začne padat tzv. do selhání, protože nájemníci nebudou mít práci a vlastníci na náklady spojené s bytem. Banky sice oznámily, že umožní i tříměsíční odklad splátek, jenže při tak velkém množství hypoték je otázkou, zda to při individuálním posuzování žádostí o úlevu, nevztáhnou toto ulehčení jen na hypotéky pro vlastní bydlení.
Pokud se začnou tzv. investiční byty dostávat do selhání, kdy nájemník vůli karanténě nemůže pracovat a nemá příjem, a vlastník jede taky na doraz, tak to může vést i k poklesům nabídkových cen bytů ve velkých městech. Na to čekají investoři disponující volnými penězi. Jenže ty zase znervózňuje to, že reálná inflace, nikoliv ta statistická, pohybující se kolem deseti procent, jim začala rychle ukusovat z jejich finančních zásob.
A pak je také hlavně otázka, jak dlouho banky, které žijí z rychlé rotace velkého balíku peněz, dokážou splácení posouvat. Banky podnikající u nás si sice léta každoročně připisovaly mnohamiliardové zisky, ale ty již jsou odvedeny „matkám“, nepočítaje tedy samozřejmě posílené kapitálové rezervy, které bankovní domy musely navýšit po minulé krizi.
Senioři vybírají peníze z bank
Každopádně zaznamenáváme, že na menších pobočkách velkých bank se už stává, že nemají po ruce dost hotovosti. Někde je dokonce pokladna uzavřená „pro nemoc“. Zřejmě karantény. Ve větší míře teď chodí vybírat vyšší sumy hlavně senioři. Běžně sto tisíc, a výjimkou není ani půl milionu. Vypovídají také investice v podílových fondech, respektive dluhopisy, potvrdilo několik vedoucích pražských poboček v jedné z největších bank u nás.
Je to zapeklité, když všechno stojí na pohybu peněz, a ten karanténa zastavila. Bude to doba velkých ztrát, ale i příležitostí k levně pořízeným investicím – tedy pokud investoři nákazu lidově řečeno rozdýchají, protože virus si nevybírá podle sociálního postavení. Nahlížet tedy na situaci jen podle tabulek, indexů, a prognóz, se může hodně nevyplatit. Může pak přijít nečekaná čára přes rozpočet a tzv. černá labuť na trzích zdaleka nebude tím nejhorším.
Současná situace je v ekonomické rovině často přirovnávána ke krizi v roce 2008, kterou odstartovaly přepálené hypotéky v USA. Je to šálení mysli. Vůbec to není obdobný stav. Před dvanácti lety lidstvo nečelilo globální zdravotnické nákaze. Tehdy šlo jen o peníze, ne o zdraví. Teď jde hlavně o něj.
