Před pár dny se na recepci a ve výtazích našeho hotelu objevila informace ohledně parkování, odjezdů z hotelu a také mapka, kudy budou poslední červnovou neděli po poledni projíždět kolem nás závodníci 111. ročníku legendárního cyklistického závodu. Dovolená nedovolená, nedalo mi to.
Několik hodin před začátkem projížděly ulicemi města dodávky, jejichž osádky rozdávaly nejrůznější reklamní předměty spojené se sponzory Tour de France. Asi hodinu před startem se pak na nebi vznášely čtyři vrtulníky, které letěly po trase.
Ulici Anello del Pino v italském přímořském letovisku Marina Marittima, která je nejblíže Adriatickému moři, jak Jadranu říkají Italové, z jedné strany lemují hotely a z druhé piniový park. A obvykle se zde nedá od rána až do večera zaparkovat.
V neděli to ale bylo jinak. Prázdné ulice zaplnili diváci, někteří zde ve třicetistupňovém vedru čekali ve stínu pinií i déle něž hodinu před průjezdem pelotonu. Krátce před průjezdem pelotonu si pak policisté na motorkách vynucovali těsným průjezdem a houkačkou, aby diváci ustoupili za parkovací modrou čáru.
Už od rána platil na trase etapy zákaz parkování, kdo nestačil přeparkovat, byl nekompromisně odtažen. A až do druhé hodiny odpolední nemohl nikdo z hotelových hostů podél ulice odjet, nebylo jak. Kromě natažených pásek křižovatky hlídaly dvojice až trojice pořadatelů se žlutými vestami a nápisem Tour de France 2024.
Přes ulici jsem postřehl staršího sportovce v cyklistickém dresu a s kolem poblíž. Zaujal mne nápis Dukla na jeho hrudi. Zhruba deset minut před příjezdem pelotonu jsem se s ním dal do řeči. „Vy jste z Čech a závodil jste za Duklu? Ptám se. „Dukla je aj na Slovensku, nie?“ opáčil s neskrývaným národnostním dotčením.
Napětí ale hned opadlo. „Ano jezdil jsem na kole závodně, ale Tour de France jsem nikdy nejel,“ pokračoval. Letos se mu prý ale nechtělo do francouzského Nice, kde tento ročník tour končí, a tak se vydal do Itálie jen na první etapy závodu. „V sobotu jsem viděl start první etapy, pochlubil se. A pak se po téže trase vydal ve stopách závodníků.
Patří se vysvětlit, že Tour de France poprvé v historii odstartovala z Itálie, a to jako připomínka sto let od vítězství prvního italského vítěze závodu, Ottavia Bottechii v roce 1924. A v Paříži letos nekončí kvůli přípravám letošních olympijských her. Bottechia toho roku ze sebe nesundal žlutý trikot a o rok později si svůj triumf na Tour zopakoval.
Pakliže někdo za posledních více než dvacet let nabyl dojmu, že jako doprovodná vozidla mohou na Tour de France jezdit jen v Česku vyrobené vozy německé automobilky Volkswagen, když je Škoda Auto hlavním partnerem závodu, mýlil se. Největší tuzemská automobilka se ale zapomněla pochlubit, že před pelotonem projížděly trasu etapy také škodovky, které si koupila italská policie.
Kromě vozů VW Transporter, obrandovaných podle nového vizuálního manuálu mladoboleslavské automobilky jako „Skoda Auto“, před cyklistům razily trasu také automobily značek Audi, BMW, Citroen, Ford či Volvo. A rozhodně ne všechny tyto vozy (včetně aut sponzorů, pozn. aut.) byly elektromobily, tedy bezemisní, jak je teď módní zdůrazňovat.
Ale zpátky k závodu. Těsně před průjezdem pelotonu trasou projelo na padesát motorek, přičemž většina z toho byla policejních, které opět hlasitě vytyčovaly průjezd závodícím cyklistům mezi modrými čarami placených parkovacích zón na obou stranách silnice.
Jako první cyklista se pak krátce po startu nedělní etapy vyřítil ze zatáčky v obci Marina Marittime držitel puntíkatého trikotu, který je na Tour de France určen pro tzv. krále hor. Prosvištěl kolem nás s náskokem několika desítek metrů před začátkem pelotonu.
Na startu druhé etapy v italském Cesenatiku bylo v neděli celkem 176 jezdců. Projetí celého pelotonu snad netrvalo ani minutu či dvě. Obdiv si zaslouží především sportovci, kteří se vydali na dvousetkilometrovou kopcovitou trasu, když obloha byla bez jediného mráčku a teplota dosahovala 30 stupňů ve stínu. A na závěr přidávám také pochvalu organizátorům letošní Tour de France.
