Ke každému vozidlu je dobré mít i havarijní pojištění. Jak se ale orientovat v pojistkách a jaký vliv na naše rozhodnutí bude mít spoluúčast při sjednané smlouvě? Spoluúčastí se rozumí částka, kterou pojištěný zaplatí v případě jakékoli škodní události na vašem vozidle. Pojišťovna poté zaplatí zbytek fakturované částky z autoservisu.
Spoluúčast na škodní události je dvojsečným nástrojem. Na jednu stranu se nabízí podstatně levnější havarijní pojištění, na straně druhé ale leží nemožnost uplatnit drobné škody.
Pro klienta při sjednávání smlouvy o havarijním pojištění je příjemné vyjednat si slevu na ročním pojistném a platit menší částku. Pro pojišťovny je zase výhodné „zbavit se“ nepříjemného papírování při nahlášení drobné škody. Proto bychom si měli ještě před návštěvou pojišťovny uvědomit, jakou má automobil pro nás hodnotu. V případě vyšší spoluúčasti nemá smysl nižší škodu, například v případech drobných škrábanců nebo nevydařené krádeže, na pojišťovnu hlásit.
Je rozumné si spočítat, jaká je zhruba šance, že se můžeme dostat do podobné situace. Měli bychom vědět, v jaké sféře zájmu pro zloděje se naše vozidlo pohybuje. Žebříčku nejčastěji kradených vozidel stále vévodí značky Audi, Volkswagen a Škoda (zejména Octavia a Superb). Nejmenší zájem mají zloději o japonské vozy Honda, Suzuki a Mazda.
Zájem zlodějů míří již několik let na starší vozy, a to zejména kvůli náhradním dílům. Na ty jsou kradená auta v drtivé většině případů téměř okamžitě rozmontována a díly jsou dále rozprodávány. Zloději se stále častěji zaměřují na starší vozidla. Z celkového počtu odcizených aut připadá 52 % na auta ve věku 5 – 8 let, 22 % krádeží se týká vozidel ve věku 10 – 15 let, naopak vozy do 4 let se na celkovém počtu loni podílely „jen“ z 13 %.
Vyplatí se nám platit méně na havarijním pojištění s rizikem, že drobné škody budeme platit sami? Anebo si připlatíme na havarijním pojištění? Důležitou otázkou každého klienta je, jakou spoluúčast by si měl u havarijního pojištění sjednat.
Vždy je dobré uvážit, zda požaduji krytí i malých škod s tím, že jsem ochoten si za to něco připlatit, nebo naopak požaduji co nejlevnější pojistku a jsem ochoten akceptovat vyšší riziko. Tj. v případě pojistné události větší finanční náklady. Ne nadarmo se říká: „Nejsem tak bohatý, abych si mohl kupovat levné věci.“
