Jak vyjít s jedním a obvykle nízkým příjmem? Šetřit, nezadlužovat se.zdroj: FAEI

PORADNA: Jak vyjít s jedním a obvykle nízkým příjmem? Šetřit, nezadlužovat se

V minulém díle naší Poradny jsme se věnovali vdovským důchodům. Dnes navážeme problematikou velice blízkou, protože senioři a seniorky, kterým zemřel partner, a pak také ženy, jež zůstaly po rozvodu či nuceném odchodu od partnera samy s dětmi, patří k nejvíce ekonomicky ohroženým lidem. A není jich zrovna málo, samostatně žije v Česku přes 1,2 milionu osob. Jak vyjít s jedním a navíc obvykle nízkým příjmem?

Už dlouho nezaznamenala média tak negativní ohlas jako v případě doporučení šéfa KB Penzijní společnosti Pavel Racocha, že na důchod by měli mít lidé našetřeny alespoň tři miliony korun. Popravdě řečeno, rozum nad tímto moudrem zůstává stát i tomu, kdo uznává nutnost si pravidelně spořit a myslet na zadní kolečka. Ale uspořit si jen jeden milion prostřednictvím právě penzijního fondu při rozumné měsíční úložce dříve 1500 a dnes 3000 Kč (a tím maximální státní podpoře a daňovém odpisu) a při minimálním zhodnocení právě ze strany fondů kolem 1,3 % ročně, je činnost na desetiletí.

Nyní však odcházejí do penze ročníky, kterým bylo v roce 1989 kolem 40, a pokud si udrželi práci, pak jako zaměstnanci v nejlepším případě vcházejí do důchodového věku s penzí kolem 15 000 Kč a úsporami kolem milionu. Tedy ti nejšťastnější a nejzodpovědnější. Však zmíněná reakce v médiích dosvědčila, že právě těch je naprostá menšina, a to jim ještě k dosažení doporučované úrovně tří milionů celé dvě třetiny chybějí.

Jen o něco větší empatii projevil ministr financí Andrej Babiš, podle kterého si lidé málo spoří, protože stále stereotypně spoléhají na stát. Český státní důchod podle něj lidi ve stáří nanejvýš ochrání před pádem do chudoby, co nejvíce spořit by si proto měli, i když, jak sám dodává, mají nízké platy, takže vlastně nemají z čeho. Na druhou stranu ČR zaznamenala díky státním důchodům nejnižší míru příjmové chudoby v EU, kolem 13 %. Náš systém penzí „drží“ velkou část důchodců, kteří jsou často příjmovou chudobou ohroženi, nad touto hranicí.

Specifickou skupinou jsou podnikatelé a osoby samostatně výdělečně činné, kteří si do důchodového pojištění odváděli jen povinné minimum. U těch se předpokládá, že na státní důchody nespoléhají a na rozdíl od zaměstnanců mají našetřenou alespoň částku, kterou ušetřili na povinných odvodech. Ale zda je to pravda, nebo právě oni budou tvořit časovanou bombu rostoucí chudoby, se ukáže až v nejbližších letech.

A jak je to tedy s těmi, kteří v důsledku stáří nebo nepříznivých životních situací žijí sami, v tzv. jednočlenné domácnosti? Podle ekonomů skupinu obyvatel, která je nejvíce ohrožena příjmovou chudobou či materiální deprivací, tvoří lidé žijící v nájemních bytech. Největší výdaje domácností totiž představují výdaje za bydlení, u osaměle žijících seniorů a samoživitelek spolknou polovinu, někdy až 80 % jejich příjmů. A jsou to přitom náklady, které není dost dobře možné omezit.

Podle statistik lidé s nižšími příjmy představují největší podíl lidí využívajících bydlení v podnájmu a nemusí to být přímo sociální bydlení s vydřidušným nájemným. V nájemních bytech žije 16,3 % občanů, třetina z nich je ohrožena chudobou a přes 42 % nájemníků patří mezi materiálně deprivované. To je podstatně více než u skupin lidí žijících ve vlastních či družstevních bytech či domech.

Druhou největší výdajovou položkou jsou potraviny, jejich podíl činí v průměru podle Ministerstva práce a sociálních věcí 20 %.

Zaplatit ze sociálních dávek či platu samoživitelky, případně rodičovské a alimentů, které navíc často přicházejí nepravidelně, tržní nájem za byt, uživit rodinu a zajistit pro děti kroužky a další aktivity je takřka nemožné. Protože nemají vlastní byt ani dost prostředků na pokrytí základních potřeb svých či dětí, samoživitelky často prohrávají i soudy o děti a je na ně pohlíženo jako na osoby, které se nedokážou postavit na vlastní nohy.

Pokrýt z důchodu jen nájem a nákup potravin znamená prakticky vydat se minimálně ze 70 % příjmu. Single život může být psychicky náročný, ale především je finančně nákladný. A přináší velké riziko v tom, že v případě výpadku příjmů a absence úspor nemá osaměle žijící jedinec často nikoho, na koho by se mohl obrátit s žádostí o pomoc. A pak stačí zvýšení nájemného či cen energií nebo nemoc a osamělý jedinec se ocitne v sociální tísni.

Z výše popsaného je jasné, že poradit více než milionu osaměle žijících osob, jak vylepšit osobní rozpočet, aby dožili v důstojných podmínkách nebo zajistili existenci sobě a dětem, je velice složité. Pokud se tedy nechceme uchýlit k radám, aby si co nejdříve uspořili miliony nebo se nespoléhali na pomoc od státu. Chceme-li však dostát poslání této rubriky, nabízíme několik rad spíše letitých, než objevných:

  1. Každý člověk by měl zvládat alespoň základy finanční gramotnosti, z nichž ta nejdůležitější zní – nesmím utratit víc, než vydělám. Přestože se jedná o gramotnost, jde nejen o věc inteligence, ale hlavně výchovy a zkušeností. Ve všech příjmových skupinách se totiž najdou jedinci, kterým na začátku měsíce dáte libovolnou částku, a tři dny před jeho koncem budou finančně na suchu.
  2. Vytvořte si rodinný rozpočet a průběžně sledujte jeho dodržování. Ten rozpočet musí být třeba minimálně, ale přebytkový. Politikové to neumějí, ale ti neutrácejí své peníze.
  3. Rozdělte si výdaje na nezbytné (povinné a pravidelně se opakující) a zbytné. Pro získání zbytných statků se nikdy nezadlužujte, byť je jejich získání sebelákavější.
  4. Podle zkušenosti sedláků je třeba každou korunu třikrát v ruce otočit. A jak sedláci hospodařili? Zisk z prodané úrody si rozdělili na tři části – třetinu investovali do rozvoje statku, třetinu schovali na horší časy a poslední díl posloužil k zábavě. Nic složitého a fungovalo to staletí.
Share

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *