V předminulém díle naší Poradny jsme se podrobně věnovali obvyklému nešvaru, jímž je příkaz nemocnic vzít si s sebou léky na celou dobu hospitalizace. V případě delšího pobytu na lůžku zase dochází k nátlaku, aby léky obstarali a do nemocnice donesli příbuzní.

Zopakujme tedy jen stručně, že obě varianty jsou v rozporu se zákonem, protože lékaři v nemocnici jsou povinni pacientovi zajistit a poskytnout nejen léčivé přípravky, které byly nově při hospitalizaci nasazeny, ale i ty, které trvale užívá na základě indikace svého lékaře. Navíc pacient musí být při propuštění vybaven léčivými přípravky na minimálně tři dny.

ČEKÁNÍ NA OPERACE OMEZENO

Častou stížností je dlouhá čekací doba na operační zákrok. Možná tedy překvapí, že nařízení vlády o místní a časové dostupnosti zdravotních služeb (č. 307/2012 Sb.) stanoví lhůty časové dostupnosti, které jsou nepřekročitelné. Např. u náhrad kyčelního kloubu a kolenního kloubu činí 52 týdnů, u artroskopie 8 týdnů. Na operaci katarakty může pacient čekat maximálně 30 týdnů. Zahájení biologické léčby roztroušené sklerózy musí začít do 4 týdnů po její indikaci příslušným pracovištěm.

Dále jsou lhůty stanoveny u echokardiografie (10 týdnů), u angiografie nekoronárních tepen a vaskulárních intervenčních výkonů (8 týdnů), denzitometrie (16 týdnů), mamografického vyšetření (6 týdnů), magnetické rezonance (5 týdnů), endoskopického vyšetření (4 týdny), počítačové tomografie (3 týdny) a skiagrafie a sonografie (2 týdny). Jde samozřejmě vždy jen o plánované výkony, nikoli akutní.

Zákon o veřejném zdravotním pojištění (v § 11) potvrzuje pacientům právo na nejen kvalitní, ale i dostupné zdravotní služby, takže jsou stanoveny maximální dojezdové doby i dostupnost podle oborů i služeb ambulantní či lůžkové péče (např. dojezdová doba k praktickému lékaři je max. 35 minut). Tuto dostupnost garantují pacientům zdravotní pojišťovny, u nichž je možné opomíjení tohoto nároku reklamovat.

PRÁVO NA VLASTNÍ VÝBĚR

Pacient má také právo vybrat si nejen lékaře, ale i nemocnici, takže nemusí plánované vyšetření či operaci absolvovat v zařízení, kam byl „odeslán“ nebo „patří“ podle místa bydliště. Na druhou stranu odborná pracoviště mají pouze možnost (podle kapacity), nikoli povinnost jej přijmout.

Teoreticky si může pacient pro ošetření nebo operaci vybrat i poskytovatele, který nemá smlouvu s jeho pojišťovnou – pak si ale zdravotní služby bude muset uhradit sám, bez možnosti náhrady ze strany jeho zdravotní pojišťovny. To bývá častý jev v případě léčby v soukromých zařízeních.

PRŮVODCE NEJEN PRO DĚTI

A jak je to s pobytem v nemocnici rodinného příslušníka jako průvodce při hospitalizaci? Rozšířeným omylem je, že povolen je pouze pobyt rodiče při hospitalizaci dítěte. Zákon o veřejném zdravotním pojištění (§ 25 zákona) však hovoří o pobytu průvodce pojištěnce v lůžkové péči bez dalšího určení. Není tedy vyloučeno, že může jít i o dospělého pacienta.

A úhrada za možnost doprovázet blízkou osobu? Jde-li o pacienta do dovršení šestého roku věku, je pobyt jeho průvodce automaticky službou hrazenou z veřejného zdravotního pojištění. Pobyt průvodce pacienta staršího je hrazen jen se souhlasem revizního lékaře. V obou případech však zásadní podmínkou je, že celodenní přítomnost průvodce je nutná vzhledem ke zdravotnímu stavu pacienta.