Předmanželská smlouva je silnější než sliby zamilovaných. Ilustrační fotozdroj: www.pixabay.com

PORADNA: O penězích může rozhodovat i manželka bez příjmů

Na začátku manželství vypadá všechno růžově. Postupně ale přibývají společné starosti – zařizování si hypotéky, pořízení nemovitosti, auto na leasing. Obvykle platí, že kdo platí, ten rozhoduje. Ale v manželském soužití je to s financemi jinak.

Legislativa totiž upravuje finanční a majetkové vztahy pouze mezi manželi. Co se týče majetku, zákon u společného jmění manželů rozlišuje mezi záležitostmi běžnými a podstatnými. Do těch běžných patří  běžné zajištění chodu rodiny, což jsou například nákupy, objednání opravy domácího spotřebiče či auta. V těch může rozhodovat každý z manželů sám.

Důležité je vymezení, co patří do společného jmění manželů, na jehož užívaní se musejí shodnout. Jeho součástí je vše, co nabyl jeden nebo oba za trvání manželství. Patří sem nejen nemovité a movité věci a veškeré příjmy obou manželů, ale možná trochu překvapivě i zisk z toho co patří výlučně jednomu z manželů.

Například, pokud manžel zdědil byt po rodičích, tak zisk z pronájmu je společným jměním. Nebo podíl jednoho z manželů v obchodní společnosti či družstvu, pokud byl uhrazen ze společných prostředků. Ale také, až na legislativně vymezené výjimky, dluhy převzaté za trvání manželství.

Při užívání společného majetku je nutný souhlas obou, a to bez ohledu na to, kdo kolik do rodinného rozpočtu přinese. I manželka, která zůstane na mateřské s dětmi nebo třeba onemocní a je bez příjmu, má právo rozhodovat, jak a za co se utratí peníze, které vydělá manžel.

Naopak do společného jmění manželů nepatří především majetek získaný před vstupem do manželství, dary či dědictví a osobní věci každého z manželů.

Jinak je to mezi nesezdanými páry. Pro ně platí jenom úprava týkající se dětí. Společný majetek však u nich nevzniká, každý hospodaří se svým a vše funguje jen na bázi dohody. Pokud například jeden z partnerů onemocní a ztratí schopnost se sám o sebe postarat, bude pouze morální, nikoliv právní povinností druhého o něj pečovat.

Rovněž dluhy jsou výlučnou záležitostí každého z partnerů. Neznamená to však, že by věci nemohli po dohodě vlastnit společně, včetně nemovitostí, často jako podíloví spoluvlastníci.

Pokud se partnerské trable vyřešit nepodaří, lidé se obvykle rozcházejí. Rozvodem končí polovina uzavřených manželství, nesezdaných párů se rozpadá asi 70 %. Hlavním důvodem už není nevěra, nyní je nejčastějším důvodem rozpadu vztahu rozdílnost představ o společném životě, zájmech a prioritách.

Share

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *