Zvuk sekačky nebo cirkulárky patří k tradičnímu koloritu českého venkova, nejlépe pak v době, kdy se slušní lidé chystají k polední siestězdroj: Pixabay.com

PORADNA: Se sousedy je lepší se domluvit než soudit

Tu situaci si umíme docela dobře představit. Kupujeme si dům nebo chalupu, vše se nám zdá ideální a do nemovitosti se okamžitě zamilujeme. Ale jenom do chvíle, než se ukáže, že nám byli naděleni problematičtí sousedé, kteří nám dokážou ztrpčit každou chvíli strávenou doma. Šance na dohodu se zdá minimální, a tak je jen otázkou času, kdy spory eskalují do nezvladatelných emocí. Jak se tomu bránit?

Můj dům, můj hrad, je staré anglické heslo vystihující nejen nedotknutelnost soukromého vlastnictví, ale i přesvědčení, že doma si mohu dělat to, co chci. Pokud se jedná o samotu, kde svým hlukem plašíte nejvýš zvěř, která se však umí snadno přestěhovat, má toto motto až obecnou platnost. Ale když máte za každým plotem souseda, musíte zkrátka brát ohled i na jeho potřeby. Slovíčko „musíte“ je zcela na místě, protože sousedskými vztahy či spory se zabývá i občanský zákoník, a to v situaci, kdy se sousedé nejsou schopni domluvit.

SLEPICE NEJSOU KOŘIST

Domluva či obecně uznávané zvyklosti jsou to, co zvláště na venkově platí nejvíc. Základem je totiž, pokud je to možné, tolerance ke způsobu života lidí v nejbližším okolí. Jedna věc je, co říká zákon, a druhá domluva, která však musí být vzájemná. Právo samo o sobě spokojenost nezajistí, pokud nedojde k řešení. A k němu bývá soudní cesta mnohem delší než přes nejbližší plot.

Velmi častou příčinou sousedských sporů bývají domácí zvířata. Například slepice, které se pravidelně podhrabávají pod plotem a rozhrabávají neomylně právě upravené záhony. Co s nimi? Slepice určitě nelze považovat za válečnou kořist a vylepšit si jimi, dokonce je při vyhánění ani beztrestně zranit nelze, ale jedinou správnou cestou je přivolat souseda, aby si kury odnesl. A je pak na domluvě, zda lze nahradit škodu vzniklou na úrodě, nebo se soused konečně uvolí plot (na vlastní náklady) spravit.

Větší konflikty nastávají se psy a nemusí jít ani o často medializované případy nehlídaných bojových plemen nebo poloopuštěných útulků. Stačí malá smečka bestií, která vzteklým štěkotem reaguje co večer na navrátilce z hospody a v noci na zatoulaného ježka. Je sice možné poukázat na hygienické předpisy stanovující noční klid mezi 22 až 6 hodinu, ale jinak než apelovat na slušnost majitele psů v podstatě nelze. Řešením opět není touha vzít spravedlnost do vlastních rukou a chlupatého trapiče zlikvidovat. Jednak by to spory spíš vyhrotilo, než utlumilo a navíc by si tato obrana vysloužila v lepším případě citelnou pokutu.

Jednodušší situace je, pokud k podobnému obtěžování dochází v bytovém domě, pak je dobré se spojit s dalšími sousedy, pokud je štěkot také obtěžuje, a obrátit se na majitele domu či výbor družstva vlastníků. A soud? Když si odmyslíme všechny komplikace, kterými jsou zdlouhavost či nákladnost řešení, ale i to, že soudní spory znamenají konec nadějí na dobré vztahy po několik generací, pak je možné přistoupit i k tomuto řešení. Pokud uspějete s tvrzením, že vás štěkot sousedových psů obtěžuje dlouhodobě a nesnesitelně, pak se skutečně můžete dočkat výroku, aby soused zajistil, že toto obtěžování skončí. A bude jen na něm, jak toho dosáhne. Pokud se mu to nepovede, může být dalším krokem vymáhání spravedlnosti i uvalením exekuce.

VČELY SNADNO MĚNÍ MAJITELE

O zajímavé okamžiky se mohou postarat včely, které soused chová, a to hned u vašeho plotu, protože zákon neurčuje, kde mají být úly umístěné. Naštěstí však legislativa stanoví, že se soused musí postarat, aby jeho domácí zvířata (nejen včely) nenavštěvovala sousední pozemky „v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně neomezovala souseda v obvyklém užívání jeho majetku.“ Postará se tedy v tomto případě např. tak, že vybuduje rostlinné zábrany nebo pítka. Na druhou stranu očekává, že si na jeho včelky nebudete stěžovat v případě, že dostanete dvě žihadla za sezónu.

Ale copak žihadla, mnohem větší emoce vyvolá to, když se sejdou dva včelaři v sousedství. Hrozí nejen nákaza a dokazování, kdo je na vině, ale i to, že sousedův roj vletí do vašeho úlu. Pak totiž neopakujete model známý z vracení zatoulaných slepic, ale podle zákona se roj stává vaším vlastnictvím. Samozřejmě, k nemalé radosti původního majitele.

SE SOUSEDY PODLE ZÁKONÍKU

Hluk a zápach však způsobují především lidé. Zvuk sekačky nebo cirkulárky patří k tradičnímu koloritu českého venkova, nejlépe pak v době, kdy se slušní lidé chystají k polední siestě. Na to je třeba si zkrátka zvyknout, nebo tam nejezdit. Horší je to se zápachem hnoje, rozhlasem na plné pecky, ale třeba jen s rodinkou řvoucí se sebe neustálé povely.

A co teprve s kouřem z grilu, když jsme právě pověsili prádlo, nebo dokonce s plasty v kamnech? Pravda, s tím posledním se snaží si poradit „kotlová vyhláška“, která počítá také s udáváním (upozorněním) sousedů. Mimochodem, kdo se této vyhlášce brání s odkazem na neporušitelnost domovní svobody, měl by se v topném období projít po libovolné vesnici a zhluboka dýchat.

Co na tyto zlomyslnosti či bezohlednost říká občanský zákoník? Podle něj se vlastník musí zdržet činností, které způsobují, že např. odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, stín, hluk nebo otřesy vnikají na pozemek jiného vlastníka v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku.

Pokud máme pocit, že se soused těchto činnosti nezdržel, naopak nás obtěžuje nad míru naší tolerance a trpělivosti, pak nezbývá, než jej na to upozornit. I při vědomí toho, že to nebude rozhovor právě příjemný a velmi často povede k tomu, že se soused bude cítit dotčený a snad i po odplatě. Pokud neuspějete, nezbývá než se poohlížet po soudním řešení. Nebo nakonec po jiném bydlení, protože sousedy zkrátka nevyměníte.

A protože začíná období, kdy se především a venkově lidé vracejí na své zahrádky, budeme se příští týden v další Poradně věnovat sousedským sporům, které způsobuje vegetace či úroda.

Co mít na paměti při řešení sousedských sporů?

  1. Sousedé se musejí zdržet činností, které způsobují, že např. odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, stín, hluk nebo otřesy vnikají na pozemek jiného vlastníka v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku.
  2. Štěkající psi či slepice zatoulané na vás pozemek nelikvidujeme, ale vyzveme jejich majitele o nápravu. Sousedův roj, který zalétne do vašeho úlu, se však stává vaším majetkem.
  3. Pokud místní vyhláška nestanoví jinak, podle hygienických předpisů je od 22 do 6 hodin noční klid.
  4. Domluva či obecně uznávané zvyklosti je to, co na venkově platí nejvíce.
  5. V bytovém domě je možné se také obrátit na majitele či výbor sdružení vlastníků.

Karel Železný

Share

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *