Děláme to v zájmu spotřebitele, zaštiťuje se jako obvykle předkladatel zákona, v tomto případě ministerstvo pro místní rozvoj. Jenže ono je to ve skutečnosti úplně jinak.

Dost možná, že po absolvování povinného dohadování pojišťovny a cestovní kanceláře se kompromis najde a pojištění proti úpadku, bez kterého cestovky nemohou na domácím trhu působit, bude poskytováno i nadále. Anebo také ne, pokud to pojišťovny s ukončením pojišťování cestovek skutečně myslí vážně.

Jedna z nich hned po přijetí novely vypověděla více než desítku smluv. Bankovní záruka je sama o sobě na nic, protože neřeší repatriaci klientů, kteří by po krachu „své“ cestovky zůstali v zahraničí.

Jestli však mají pojišťovny do budoucna poskytovat luxusní pojištění s prakticky nevyčíslitelným či neomezeným rizikem, luxusní bude nepochybně i výše takové pojistky. Ale kdo ji zaplatí? Samozřejmě cestovka, která ji však obratem rozpočítá klientům do ceny zájezdu. Takže ve finále si svou stoprocentní ochranu zaplatí sami spotřebitelé.