Pár stovek turistů samozřejmě projde, a i si sednou na něco k jídlu, ale kde jsou ty davy, desetitisíce lidí s naditými kartami a peněženkami za sezónu? Na zahrádce občas lidi jsou, ale uvnitř zejí restaurace prázdnotou. Pohádkové tržby jsou fuč, ale náklady zůstávají.
Jenže – že by ceny v restauracích v centru metropole klesly zase tak výrazně, jako třeba ceny ročních nájmů v bytech po Airbnb, tak to tedy nečekejte. V bytech dnes zaplatí zájemce za měsíc tolik, jako dříve za víkend. Takové zlevnění v restauracích na pražském Staromáku se zatím nekoná.
Přitom dost Čechů dává najevo, že teď by si šli konečně Prahu užít, když v ní neproudí davy cizinců. Většina našich se zde ale stejně nerozšoupne. Jídlo za 300 korun? Možná jedno pivo za devadesát? To ale naši pivaři nedají už z principu.
A v hospodě, která necílí jen na cizince, si určitě zákazník také počte z čistého lístku. Ve Staroměstské restauraci podle naší zkušenosti nemají problém hostům předložit upatlané, něčím polité a notně osahané kusy papíru. I v době nekoronavirové by to bylo hygienické riziko. Avšak uvnitř v restauraci je to samá naleštěná mosaz.
Poznámkou na závěr budiž konstatování, že provozovatelem uvedené restaurace není Čech. Majitelkou je Milica Stanković (47), která prostřednictvím firmy Food Code provozuje na lukrativních adresách v Praze dalších šest restaurací: Dvě v Celetné – Černou Madonu a Krčmu u Pavouka, v ulici Na Poříčí Baristu, na Václaváku U Zlaté Pšenice, na Národní Knedlín a na Týnu Indian Jewel.
To, co se děje kolem korony, je velký zejména ekonomický průšvih, ale snad na tom něco pozitivního nakonec bude: Trhy se pročistí a třeba to povede k větší pokoře a preciznosti. Doufejme.
