Právě na tuto část populace se zaměřil průzkum společnosti NMS pro ERV Evropskou pojišťovnu, která chtěla zjistit, jak jsou na tom Češi se znalostí základních pravidel o tom, jak se chovat na sjezdovce.
Každý lyžař nebo snowboardista by měl znát alespoň následující základní pravidla.
1. Volba jízdní stopy. Přijíždějící zezadu musí svou jízdní stopu zvolit tak, aby neohrožoval lyžaře jedoucího před ním.
2. Předjíždění. Předjíždět se může seshora nebo zespoda, zprava nebo zleva, ale vždy jen s odstupem, který poskytne předjížděnému lyžaři či snowboardistovi pro všechny jeho pohyby dostatek prostoru.
3. Vjíždění a rozjíždění. Každý, kdo chce vjet do sjezdové tratě nebo se chce po zastavení opět rozjet, se musí rozhlédnout nahoru a dolů a přesvědčit se, že to může učinit bez nebezpečí pro sebe a pro ostatní.
4. Zastavení. Každý se musí vyhýbat tomu, aby se zbytečně zdržoval na úzkých nebo nepřehledných místech sjezdové tratě. Lyžař nebo snowboardista, který upadl, musí takové místo uvolnit co nejrychleji.
Celkem deset základních pravidel k zajištění bezpečnosti na sjezdovce přitom sestavila Mezinárodní lyžařská federace (FIS) už v roce 2002. Pravidla nejenže platí po celém světě jak pro lyžaře, tak pro snowboardisty, ale současně také slouží při vyhodnocování případných nehod.
Přestože bychom u lidí, kteří pravidelně jezdí na hory, předpokládali, že základní pravidla o chování se na sjezdovce znají, podle průzkumu jich mezi dotázanými nebyla ani třetina – pravidla zná pouze 28 procent Čechů. Dvě pětiny lidí uvedly, že o pravidlech slyšel, ale přesně neví, o co jde, dalších 27 % pravidla nezná vůbec a pět procent Čechů sdělilo, že je pravidla FIS vůbec nezajímají.
V praxi to znamená, abychom zbytečně „nepřekáželi“ – tedy nezdržovali se na místech, kde nejsme dobře vidět nebo kde při postávání můžeme ztížit průjezd ostatním.
Podle Vlastimila Divokého, manažera marketingu a komunikace ERV Evropské pojišťovny, se bohužel pravidlo co nejrychlejšího uvolnění místa po pádu těší nejmenšímu respektu ze všech pravidel. „Ti, kdo jej porušují, si ani neuvědomují, že tím ohrožují mj. sami sebe,“ sdělil Divoký redakci portálu FAEI.cz. Příčinou těch nejvážnějších zranění podle něj bývá srážka dvou lyžařů, kdy většinou dochází ke komplikovaným zlomeninám, úrazům hlavy a páteře. Ty jsou pak často doprovázeny i trvalými následky.
Jak ochránit lyže pojištěním
Eva Svobodová, tisková mluvčí Uniqa pojišťovny, pro změnu naši redakci informovala o tom, jak pojištěním ochránit lyže a lyžařskou výbavu. Například při cestách na hory lze krýt ztrátu lyží z auta nebo přepravního boxu na střeše z pojištění domácnosti. Pokud ovšem dojde odcizení z řádně uzamčeného prostoru během dne do deseti hodin večer. „Přes noc nelze lyže v autě nebo střešním boxu nechat,“ poznamenala. Z pojištění domácnosti lze podle mluvčí také hradit krádež lyží, pokud byly např. v uzamčeném hotelovém pokoji.
Pokud jsou lyže součástí pojištění zavazadel, lze jejich ztrátu hradit z cestovního pojištění. Poškodí-li se však lyže během přepravy, pojišťovna škodu nehradí. „Je třeba se obrátit s požadavkem na přepravce, jenž za ně po dobu přepravy převzal odpovědnost,“ vysvětlila Svobodová. Z cestovního pojištění lze také uplatnit náhradu škody za ukradené lyže z lyžárny nebo podobného uzamčeného prostoru v hotelu z pojištění zavazadel.
Pokud jako lyžař zavítáte do bufetu nebo do hospůdky na sjezdovce a lyže si odložíte poblíž – a to i do k tomu určeného stojanu – nejsou vaše lyže pojištěním chráněny. „Zloději v takovém případě nic nebrání je pouze odnést a nemusí překonávat žádné překážky, na něž je právě plnění z pojištění vázáno. Toto platí shodně pro cestovní pojištění i pojištění domácnosti,“ uzavřela Eva Svobodová.
