Zdravotní pojištění - ilustrační fotozdroj: www.pixabay.com

Přetahování klientů zdravotních pojišťoven je miliardový kšeft

Ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček sice před zhruba rokem zakázal zdravotním pojišťovnám přetahovat si klienty prostřednictvím externích firem používajících nekalé praktiky. Jak ale před nedávnem upozornily Lidové noviny, hra o pojištěnce pokračuje jinou formou, zato však nezměněnými prostředky, místy téměř brutálními. A vrcholí právě v těchto dnech, protože koncem června se možnost změnit pojišťovnu na nejméně rok změní.

Ve zmíněném případu si největší zdravotní pojišťovna VZP postěžovala, že na její klienty útočí zřejmě skupina podvodníků, kteří se je lživými argumenty pokoušejí přesvědčit ke změně pojišťovny, případně je podvodně, bez jejich souhlasu, sami přehlásí. Zmínění podvodníci sice často mění své působiště, takže se zdají být nepolapitelní, přitom by je však nemělo být tak složité odhalit – a začít tím, pro kterou zdravotní pojišťovnu takto získávají nové klienty, nepochybně za provizi.

Není divu, že nejčastěji se do hledáčku lovců klientů dostává právě VZP. Jednak má stále ještě více pojištěnců než zbývajících šest konkurentů dohromady, navíc klienty ztrácí průběžně už od chvíle, kdy byl zrušen její monopol a kdy ostatní pojišťovny neměly jinou možnost, než si získat své portfolio právě na její účet. Prakticky permanentní boj byl poněkud zmírněn změnou zákona, kdy se čtyři přestupní termíny slily v jediný, jeho intenzitu však průběžně určují především ambice nových pojišťoven nebo nových majitelů po jejich sloučení.

V první dekádě tisíciletí se největší boje odehrávaly především na severu Moravy, nyní je v souvislosti s těmito praktikami nejčastěji zmiňována Vojenská zdravotní pojišťovna, kterou až téměř existenčně postihlo hromadné propouštění v armádě a musela tento výpadek co nejrychleji nahradit na úkor konkurence. Že tato snaha neprobíhala zřejmě nejpoctivěji, svědčí trestní oznámení podané na tuto pojišťovnu v loňském roce kvůli nekalým praktikám ministerstvem zdravotnictví.

Každý pojištěnec má sice jinou cenu, do všech se však vyplatí při přesvědčování o změně investovat obvyklých 500 až 1000 Kč. Všechny pojišťovny mají samozřejmě dobře spočítáno, které věkové či sociální a dokonce i profesní skupiny jsou v tom kterém regionu pro ni nejvýhodnější. Hlavním kritériem je to, kolik lékařů a jaké odbornosti zde má nasmlouvány a za jaké ceny nakupuje péči v regionálních nemocnicích. Což jsou mimochodem částky, které se za stejné úkony v jednotlivých regionech ještě před pár lety několikanásobně lišily. A všichni se pochopitelně snaží mít co nejvíce pojištěnců mladých a nerizikových.

Takže záměrem je sice cílený marketing, ale praxe se liší a nejčastějším prostředkem při lovu nových klientů zůstává plošné oslovování kolemjdoucích či návštěvy u především starších lidí v jejich bydlišti. Dnes zakázané využívání externích firem nahradilo využívání vlastních zaměstnanců jako živnostníků a nejosvědčenějšími argumenty je i nadále přesvědčování, že stávající pojišťovna končí, jde o pouhou změnu kartičky a stačí pouze podepsat formulář, případně zaplatit pár stovek na dlaň. A člověk se pak nestačí divit při první návštěvě u svého lékaře, který jako z udělání nemá s novou pojišťovnou smlouvu, že bonus je fuč už za úvodní platbu v hotovosti.

Častým, i když skrývaným pomocníkem pojišťovny bývají praktičtí lékaři, jejichž doporučení o změnu pojišťovny má mezi pacienty největší váhu. Doktoři bývají motivovaní poplatkem zahrnutým například ve zvýšené první kapitaci (paušál za každého evidovaného pacienta) od nové pojišťovny. Je třeba však dodat, že rada lékaře změnit pojišťovnu může být motivována i tím, že se od té stávající zpožďují platby nebo ta nabízená zajišťuje dostupnější péči v pacientově okolí.

Odhaduje se, že náklady pojišťoven na získání nových klientů se v posledních pěti letech blíží 300 miliónům korun, a to ještě do této sumy nejsou nezahrnuty náklady VZP na elektronické knížky IZIP, tedy dvoumiliardový a zřejmě nejcyničtější tunel v českém zdravotnictví, který se z části povedlo skrýt právě za nákup nových pojištěnců. A přestože cena za jeden přestup do VZP činila podle (přiznaných) nákladů zhruba desetinásobek obvyklé ceny, podle vyjádření tehdejšího ředitele Pavla Horáka, za IZIP stíhaného policií, už za rok se pojišťovně náklady na přeregistraci vrátily.

Pojišťovny se argumentu, že peníze za přetahování si klientů by měly raději vložit do zdravotní péče, brání obvykle poukazem na to, že jde o prostředky z provozního fondu určené na marketing, zatímco zdravotní péče je hrazená ze základního fondu. Není to tak úplně pravda. VZP začala investovat do přetahování pojištěnců stomilionové částky až poté, co se jí podařilo prolobbovat zařazení systému IZIP do základního fondu, a rovněž motivace lékařů je hrazena z prostředků určených na zlepšení zdravotní péče, čili v rámci boje o klienta opravdu utíkají ze systému peníze určené původně na péči o pacienty.

Zdravotní pojišťovny se od podvodných přeregistrací pojištěnců nyní distancují a opatrně deklarují i ukončení spolupráce s najatými firmami. Současně však upozorňují, že se brání jen tomu, co provádí jejich konkurence. A že dokud bude na trhu více pojišťoven, získání co největšího počtu klientů je vlastně smyslem jejich existence.

Share

Jeden komentář u “Přetahování klientů zdravotních pojišťoven je miliardový kšeft

  1. Zvlášť starší generace si od autorit či pseudoautorit, jako jsou lékaři, pošťáci či pracovníci telefonní společnosti nechá ráda poradit. Babička si takto změnila zdravotní pojišťovnu, důchod si nechala posílat na účet, aniž by kdy pracovala s platební kartou či věděla, co je PIN a domů si nechala zavést internet, nemaje počítač. Stačí být jen trochu přesvědčivý, přisunout nějaký ten bonus a je vyhráno.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *