Pan prezident dále nabízí poměrně příznivé hodnocení odolnosti tuzemského průmyslu a zemědělství, kde už má takový pozitivní pohled své opodstatnění. Například průmysl se po jarní vlně koronavirové krize totiž zotavil přes léto rychleji, než se obecně čekalo. A druhá vlna jej tak nezasáhla díky tomu, že klíčová odbytiště českého exportu v čele s Německem nebyla šířením koronaviru ochromena tak jako při první, jarní vlně.
Krizí navýšený dluh šel, jde a půjde skutečně z velké části na pomoc firmám, aby nezkrachovaly, a podnikům, aby nepropouštěly. Tato pomoc na dluh je účinná, neboť Česko si s přehledem udržuje nejnižší míru nezaměstnanosti v EU.
Z prezidentova projevu lze však také vyvodit, že si přeje, aby stát zůstal i po krizi v ekonomice aktivnější než před jejím propuknutím, neboť hovoří o dlouhodobých zvýhodněných úvěrech se státní garancí. S tím ovšem nelze souhlasit. Zásahy státu do ekonomiky byly již před krizí na poměrně vysoké úrovni a krize by neměla být důvodem k dalšímu nárůstu jeho zasahování do hospodářství.
Stát by se tedy měl po odeznění krize z ekonomiky poměrně rychle stáhnout na výchozí úroveň, aby nenastalo přehnané postátnění ekonomiky, které dlouhodobě vede k národohospodářské stagnaci, relativnímu chudnutí obyvatelstva, zaostávání a ztrátě konkurenceschopnosti.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank a člen Národní ekonomické rady vlády (NERV)
(Redakčně upraveno)
