Pokud by cena ropy trvaleji klesla k úrovni kolem třiceti dolarů za barel, nelze vyloučit postupné zlevňování pohonných hmot v ČR až k úrovním kolem 25 korun za litr, a dokonce pod tuto úroveň. Což je sama o sobě pro Česko pozitivní zpráva. Vždyť pád cen ropy v letech 2014 a 2015 byl prostřednictvím zlevnění pohonných hmot a dalších ropných produktů jedním z impulsů, který pomohl nastartovat pokrizový ekonomický boom v ČR. Nyní by zase pomohl tlumit nepříznivé ekonomické dopady koronavirové krize.
Nabízí se však otázka další, a sice proč má ke zlevnění v Česku vůbec dojít, když zrovna ze Saúdské Arábie Česko importuje pouze 2,3 % ropy? Žádný další blízkovýchodní stát už mezi klíčovými dovozci ropy do ČR nefiguruje. Přes 96 procent ropy dováží Česko z Ruska, Ázerbájdžánu a Kazachstánu.
Do České republiky se ropa dopravuje pomocí dvou navzájem nezávislých ropovodů, a to ropovodem Družba a ropovodem IKL. Proudí k nám tedy převážně takzvaná uralská ropa. Dopravená ropa se pak zpracovává v rafinériích v Litvínově, Kralupech nad Vltavou či v Pardubicích.
Část ropy míří do Centrálního tankoviště v Nelahozevsi, kde jsou uskladněny strategické zásoby ČR. Po zpracování ropy v rafinériích pak benzín a nafta putují do čerpacích stanic. Marže rafinérií a čerpacích stanic vedle spotřební daně, DPH a samozřejmě vstupní ceny ropy určují výslednou cenu, kterou řidič při nákupu u čerpací stanice v ČR zaplatí.
Jestliže je ovšem vstupní ropou ropa uralská, proč ji ovlivňuje skutečnost, že Saúdská Arábie, a nikoli Rusko v rámci zmíněné cenové války dramaticky (nejvýrazněji za posledních třicet let) srazila cenu ropy svým odběratelům, zejména asijským?
Světový trh s ropou je totiž propojený. Není proto možné, aby byla uralská ropa delší dobu výrazně dražší, než ropa ze Saúdské Arábie. Jakmile by tomu tak bylo, vzrostla by celosvětově poptávka po levné ropě za Saúdské Arábie, zatímco zájem o uralskou ropu by opadl.
I Rusko musí jít s cenou dolů, neboť ruský trh s ropou je integrovaný do světového trhu, byť například obchodování s termínovými kontrakty na uralskou ropu není zdaleka tak rozvinuté, jako obchodování s termínovými kontrakty na severomořskou ropu typu Brent. I proto je právě cena Brentu vnímána jako referenční, pročež na ni primárně zaměřují svoji pozornost ekonomičtí analytici a následně i média.
Rusko sice v roce 2016 spustilo obchodování s termínovými kontrakty na uralskou ropu, po němž dlouho volal dokonce prezident Vladimir Putin, avšak tento trh se zatím nerozvinul. Obchodníci jej nepovažují za dostatečně likvidní – uralské ropy zkrátka v jejích očích není na burze dostatek k plnohodnotnému obchodování.
Postrádá také podporu mezinárodních obchodních společností. Uralská ropa se totiž prodává převážně mimo burzu, zejména prostřednictvím dlouhodobých kontraktů. To však neznamená, že by její cena byla „odpojena“ od vývoje na světovém trhu. Cena závisí na vývoji ceny Brentu, jakožto referenčního druhu ropy.
Cena uralské ropy je zpravidla o něco levnější než cena Brentu. Například v období od září 2014 do prosince 2018 se rozdíl cen obou druhu ropy pohyboval v rozmezí od deseti amerických centů až po čtyři americké dolary na jeden barel. Je totiž o něco náročnější, a tedy nákladnější produkovat pohonné hmoty z uralské ropy, než z lehčího Brentu. V některých obdobích ale cena uralské ropy vyskočí nad cenu Brentu, byť spíše přechodně.
Například loni v srpnu krátce stál barel uralské ropy o jeden dolar více než barel Brentu. K těmto občasným „výstřelkům“ dochází tehdy, když globálně panuje nadprůměrná sháňka po těžších typech ropy. Uralské ropě tak vyhovují sankce USA namířené proti Íránu, neboť v jejich důsledku je na trhu relativní nedostatek íránské těžší ropy.
Tento nedostatek podněcuje poptávku po uralské ropě jako záložním řešení, což vyhání její cenu nad cenu Brentu. Od prosince 2018 nastalo takových přechodných období hned několik, uralská ropa zpravidla předčila cenu Brentu o necelý dolar na barel.
Autor je hlavní ekonom Czech Fund
(Redakčně upraveno)
