Inflace v České republice dosáhla v prosinci 15,8 procenta, zatímco v Polsku 16,6 procenta. Reálné sazby jsou tedy v České republice vyšší (i když stále silně záporné, pozn. aut.), protože základní úroková sazba zde v současnosti činí sedm procent (v Polsku 6,75 %).
Češi také v uplynulém roce provedli řadu měnových intervencí, aby udrželi kurz koruny. To je základní rozdíl v politice centrálních bank z Prahy a Varšavy. Češi udržovali silnější kurz koruny, protože považovali za důležitější zachovat hodnotu měny.
Polsko naproti tomu spoléhalo na oslabení zlotého, aby posílilo konkurenceschopnost polské ekonomiky ve světě. Která z těchto strategií se ukáže jako účinnější, se ukáže až v dlouhodobém horizontu.
Již nyní však vidíme, že polská ekonomika se recesi pravděpodobně nevyhne, zatímco česká ekonomika pravděpodobně zažije hlubší zpomalení. Na druhou stranu si české platy a úspory vedené v eurech nebo dolarech udržely svou hodnotu, zatímco ty polské ji částečně ztratily. Polsko také nese větší finanční riziko kvůli udržování nízkého směnného kurzu.
Za zmínku stojí i to, že měnové intervence na českém trhu jsou snazší vzhledem k tomu, že je mělčí a náklady na tyto operace a rizika jsou nižší než v případě mnohem širšího zlotého. Česká republika také udržuje vzhledem k velikosti své ekonomiky vyšší devizové rezervy, které může ve větší míře využít k intervencím na devizovém trhu.
Fiskální pozice České republiky je také lepší než v Polsku, kde poměr dluhu k hrubému domácímu produktu (HDP) činí 42 procent. Zdá se tedy, že v nejbližším období zůstane koruna silná a zlotý naopak oslaben.“
Autor je polský analytik společnosti eToro
(Redakčně upraveno)
Ilustrační foto: Depositphotos.com
