V jiném obchodě, rovněž v loňském roce, si dva muži do batohu a pod oblečení nastrkali potraviny v hodnotě několika set korun a prošli okolo pokladen bez zaplacení. Ostraha obchodu se snažila zloděje zadržet, ale ti se dali na útěk. Zastavili se až na ulici, kde jeden z nich vytáhl nůž, čehož se ostraha lekla a oba zloděje nechala utéct. Dvě strany jedné mince, které však svou brutalitou připomínají scény z Formanova Černého Petra jen hodně vzdáleně.
- Namátková kontrola tašek či kapes je možná jen v případě, že s tím zákazník souhlasí.
- Pokud vzniklo důvodné podezření, že zákazník něco ukradl, může jej ochrana přiměřeným způsobem zadržet.
- Do příjezdu policie podezřelý nemusí nikomu ukazovat své věci nebo sdělovat svoje jméno.
- Podle Nejvyššího správního soudu má až do příchodu policie každý právo chránit se např. proti zloději.
- V případě, že došlo k bezdůvodnému zadržení a omezení osobní svobody, může zákazník požadovat omluvu i případnou finanční náhradu.
KONFLIKTY STÁLE ČASTĚJŠÍ
Konfliktů mezi ochrankou a zákazníky přibývá hned z několika příčin. Nakupování, především v obchodních centrech, se stalo rodinnou víkendovou zábavou a anonymita v davu nahrává hříšným myšlenkám, k čemuž napomáhá i mizející respekt k autoritám i právu. Na druhou stranu personální obsazení služeb zabývajících se ochranou obchodů si často žádnou autoritu ani nezaslouží.
Biblické „Nepokradeš“, ale především legislativa zabývající se přestupky (škoda do 5000 Kč) či trestnými činy krádeže, sice platí také při krádežích v obchodech, ale nejdříve je nutné pachatele chytit a usvědčit. Může však prodavač nebo „sekuriťák“ prohledávat osobní věci zákazníka?
JEN DOBROVOLNÁ KONTROLA
Ukažte mi (prosím) tašku, s touto žádostí ze strany prodavačky nebo ostrahy se setkal určitě každý. A patrně také s tvrzením, že na tuto kontrolu mají právo. Jak to tedy je? Osobní věci může na požádání kontrolovat pouze policie. Prodavači nebo ostraha smějí provádět namátkovou kontrolu tašek či kapes jen v případě, že s tím sami souhlasíte.
Ale to na druhou stranu neznamená, že se v případě odmítnutí kontroly můžete volně z obchodu vzdálit. Jak vy si chráníte soukromí, legislativa umožňuje majitelům obchodu chránit svůj majetek. A pokud vzniklo důvodné podezření, že zákazník něco ukradl, může jej ochranka zadržet.
Jaká je ale přijatelná forma takového zadržení, se neshodnou ani právníci. Často se však shodnou, že na rozdíl od například veřejné hromadné dopravy nemá supermarket statut tzv. veřejně prospěšného zařízení, za hranou je tedy jakákoli forma tělesného kontaktu.
ČEKÁ SE NA POLICII
Na druhou stranu je možné poukázat na verdikt Nejvyššího správního soudu, podle kterého má až do příchodu policie každý právo chránit se například proti zloději, i když hodnota odcizených věcí nenaplní trestní odpovědnost pachatele (může tedy jít jen o přestupek), nebo proti osobě, která poškodila jeho věc. Jde tedy o tzv. „svépomoc směřující k zajištění práva, které by bylo jinak zmařeno“.
Až do příjezdu policie podezřelý nemusí nikomu ukazovat své věci nebo sdělovat svoje jméno. A pokud je např. zavřený v nějaké místnosti, musí jít pouze o dobu nezbytnou k příjezdu policie. V případě, že by se z nějakého důvodu tato doba protahovala, musí ochranka delikventa propustit i bez zjištění totožnosti, protože není možné akceptovat, že by třeba někoho zadržovala celé odpoledne.
V případě, že šlo o bezdůvodné zadržení a tím vzniklé omezení osobní svobody, může zákazník požadovat omluvu i finanční náhradu, pokud mu vznikla prokazatelná újma. Klasickým příkladem je neoprávněné zadržení v obchodě na letišti a zmeškaný let.
