Na Ústavní soud se obrátila stěžovatelka, které policie v rámci vyšetřování udělila a následně i okresní soud potvrdil pořádkovou pokutu za neposkytnutí svědectví. A tyto orgány neuznaly argumentaci stěžovatelky, že má vůči účastníkům sporu tak intenzivní vztah, že odmítá výpověď s odkazem na Listinu základních práv a svobod. A trest považuje za porušení práva odepřít výpověď i za porušení vlastnického práva (povinnost zaplatit pokutu).
ÚS ji v červenci tohoto roku dal svým nálezem za pravdu a zrušil napadená usnesení policejního orgánu i okresního soudu. Jde o průlomové a závazné rozhodnutí, které se dotkne mnoha vyšetřovaných a soudně projednávaných případů i zúčastněných osob. Přítelkyně vyšetřovaných Jednalo se o vyšetřování trestného činu znásilnění, k němuž mělo dojít mezi rozvádějícími se manžely. Stěžovatelka při podání vysvětlení na policii opakovaně odmítla vypovídat, protože se s oběma manžely dobře znala a svojí výpovědí by mohla způsobit nebezpečí trestního stíhání osoby blízké. Policejní orgán jí uložil (podle § 66 odst. 1 trestního řádu) pořádkovou pokutu 10 000 Kč s odůvodněním, že stěžovatelka přes předchozí napomenutí a řádné poučení ruší přípravné řízení před policejním orgánem. Její vysvětlení, proč odmítla vypovídat jako svědkyně, označil za nedostatečné a nedůvodné. Navíc podle policie byla stěžovatelka jednou z prvních osob, které poškozená kontaktovala, a proto mohla uvést podstatné okolnosti důležité pro řádné objasnění věci. A také prý vztah stěžovatelky nebyl k zúčastněným takový, že by jejich újmu mohla pociťovat jako újmu vlastní, protože by se údajně jen trápila… Vztah jako v rodině Okresní soud následně zamítl stížnost stěžovatelky proti usnesení policejního orgánu s odůvodněním, že důvodnost pociťované újmy je třeba opřít o objektivní skutečnosti, což stěžovatelka neprokázala, a to zejména ve vztahu k osobě podezřelého. Znakem toho, že se jedná o osoby blízké, je prý okolnost, že jsou spolu v kontaktu, přičemž však stěžovatelka podezřelého neviděla téměř rok. Stěžovatelka se tedy obrátila na Ústavní soud, neboť měla za to, že dostatečně vysvětlila důvody, pro které odmítla svědčit. Pokud by totiž svoje důvody pro odmítnutí výpovědi dále konkretizovala, dostala by se již za hranici, kdy by mohla ohrozit někoho z dotčených osob. S oběma osobami měla prý vztah blížící se rodinnému, na čemž nic nezměnil ani jejich rozvod. Mezi právem a zájmem Ústavní soud předně konstatoval, že není určen k přezkumu řízení, ve kterých se rozhoduje o bagatelních částkách (10 000 Kč). Tímto případem se však zabýval proto, že je zjevně dána potřeba ústavněprávně vyložit (potenciální) kolizi mezi základním právem nevypovídat na straně jedné a legitimním zájmem státu na objasňování a vyšetřování trestných činů. ÚS dovodil, že v případě, kdy mezi dotčenými osobami není vztah rodinný, se jedná o osoby blízké jen tehdy, existuje-li mezi nimi citový vztah, a to tak silný, že by újmu jedné osoby pociťovala druhá osoba jako újmu vlastní, což je třeba bedlivě zkoumat. Existenci takového vztahu musí svědek řádně vysvětlit a přesvědčivě odůvodnit. Přitom se „vyžaduje vyšší intenzita tohoto vztahu, než jen obvyklá mezilidská soudržnost“ a musí být dány rovněž objektivní skutečnosti, ze kterých lze na intenzitu citového vztahu mezi osobami usuzovat. Přátelství může v některých případech představovat stejně pevné anebo dokonce i silnější pouto, nežli je tomu u rodinných vztahů. Čas není měřítko Podle ÚS intenzita přátelského vztahu může být dána celou řadou aspektů: podobností názorů a zastávaných hodnot, délkou jeho trvání, společnými zážitky, koníčky, zájmy a dalšími přáteli, profesní provázaností, bydlením v sousedství, vzájemným kamarádstvím dětí, společně tráveným časem apod. Okolnost, že se dané osoby delší dobu nevídají, nemůže být interpretována jako měřítko, že se již nejedná o blízký vztah, jak chybně dovodil okresní soud. Břemeno tvrzení ohledně důvodu odepření výpovědi je vždy na straně svědka. Pokud však v konkrétním případě stěžovatelka uvedla relevantní okolnosti, z nichž vyplynul její velmi intenzivní vztah k zúčastněným, (známost již od školky, trávení společných dovolených a oslav, časté stýkání se), a sama uvedla, že s nimi zažila více než s vlastní rodinou apod., jednalo se o natolik relevantní tvrzení, že by je policejní orgán a poté okresní soud musely vyvrátit vlastní argumentací, což však neučinily.
