K poslednímu dni loňského roku nezaplatili Češi ve stanoveném termínu celkem 40,3 miliardy korun. V registru dlužníků po datu splatnosti bylo 5,7 procenta občanů, přičemž před rokem to bylo 6,4 procenta.
Nejvyšší podíl osob, které nezaplatily své dluhy ve stanoveném termínu, je dlouhodobě Ústecký kraj (11,18 %). Následován je Karlovarským krajem (9,75 %). Naopak nejlépe jsou na tom Vysočina (3,66 %) a Zlínský kraj (3,63 %).
Vyplývá to z údajů sdružení SOLUS, jejímiž členy je na šedesát firem, které poskytují služby v oblasti bankovních úvěrů a stavebního spoření, nebankovních půjček, telekomunikačních služeb, distribuce energií a P2P půjček.
Odborníci si meziroční pokles vysvětlují zejména tím, že stát vloni umožnil odklad splátek, a rovněž následnou vstřícností poskytovatelů úvěrů vůči svým dlužníkům.
„Členské společnosti SOLUS nabídly spotřebitelům již na jaře různé formy pomoci či odkladů splátek, a to ještě před zavedením zákonného moratoria na splátky úvěrů. Vstřícný přístup mají tyto společnosti i po skončení zákonného moratoria,“ uvedl Jan Stopka, tajemník sdružení SOLUS.
„Je ale samozřejmě důležité, aby se i samotní spotřebitelé chovali odpovědně, nezneužívali možnosti odkladu splátek, a co nejdříve se vrátili k řádnému splácení v dohodnutých termínech. Věřím, že odpovědný přístup v kombinaci se zdravým klientským portfoliem našich členů zamezí fatálnímu zhoršení dluhů domácností v roce 2021,“ dodal Stopka.
Rizikový rok 2021
Lidé v roce 2020 i přes všechny ekonomické problémy uhradili celkem 4,8 miliard korun z dluhů, které byly do Registru fyzických osob zapsány. Celý svůj závazek nebo jeho část uhradilo v roce 2020 téměř 209 tisíc spotřebitelů.
Zatímco statiky sdružení SOLUS z uplynulého roku dopadly poměrně příznivě, experti upozorňují, že letos tomu tak být nemuselo. Už ve druhém čtvrtletí by se totiž mohly v registru dluhů po splatnosti objevit první osoby, které nebyly schopné začít splácet po skončení zákonného moratoria na konci října 2020.
Exekutorská komora upozornila na další problém, který je důsledkem nových právních předpisů přijatých během koronavirové pandemie. Zásadním způsobem se totiž změnilo vzájemné postavení dlužníků a věřitelů, což v důsledku může vést dokonce k nárůstu počtu dlužníků.
„Exekutorská komora sama komunikovala uvnitř svého stavu celou řadu doporučení, protože si je vědoma, že vzhledem k současné pandemické situaci je nutné postupovat v jednotlivých případech s náležitou rozvahou. Soudním exekutorům bylo doporučeno posuzovat každý případ individuálně.
Stát přitom zavádí plošná opatření, která však znemožňují i drobným věřitelům domoci se svých práv,“ upozornil viceprezident Exekutorské komory Jan Mlynarčík.
Vznikl tak stav, kdy mnozí dlužníci neplatí své závazky i přesto, že jejich finanční situace splácení neznemožňuje.
„Částí dlužníků je již delší dobu vnímán aktuální stav jako šance, jak se ke svým závazkům stavět nezodpovědně, nebo je přestat plnit. A to může znamenat katastrofu pro velké množství věřitelů. Vrací se situace z devadesátých let, kdy nebylo takřka možné dovolat se svých práv. Přitom existuje jednoduché řešení v podobě návrhu na odklad exekuce,“ řekl Mlynarčík.
Zadlužená střední třída
Exekutorská komora se obává nárůstu počtu dlužníků, zejména lidí ze střední třídy. Právě oni jsou totiž nejčastěji drobnými věřiteli, kteří se nedostanou ke svým penězům. Ocitají se v reálném ohrožení druhotnou platební neschopností. Situaci pak musí řešit pomocí půjček, aby „přežili“ a nedostali se do dluhové pasti.
„Exekuční řízení se z důvodu nemožnosti vymáhat a razantním zpřísněním podmínek exekučního postihu neúměrně prodloužila, a to bez ohledu na konkrétní životní situaci povinného či oprávněného. Insolvenční řízení jsou po dobu účinnosti uvedených opatření v podstatě neúčinná a ve většině případů je nelze ani zahájit, pokud s tím dlužník nesouhlasí,“ upozornil Jan Mlynarčík z Exekutorské komory.
Pro názornost lze podle něho použít nikoliv ojedinělý případ živnostníka, kterému jeho zákazník po dobu několik měsíců nezaplatil faktury za opravu historického nábytku. Kvůli tomu pak nebyl schopen zaplatit svým dodavatelům za použitý materiál a sám se dostal do finanční tísně, kterou musel řešit půjčkou – a tím se vyhnout případné exekuci.
Státní exekuce pokračují
Exekuce vedené státem jsou však prováděny i nadále. Stát, jako věřitel, se tak podle Exekutorské komory dostává do výhodnějšího postavení, což je podle ní ukázka nerovného přístupu státu k soudním exekutorům. Právě ti jsou ale stále nejefektivnějším subjektem v provádění exekucí.
Větší věřitelé pak musí vzniklou situaci řešit například tím, že zdraží své produkty a služby. Pokud jim nezaplatí jejich dlužníci, vznikají z těchto věřitelů noví dlužníci, kteří pak nemohou platit státu daně ani odvody na sociálním a zdravotním pojištění.
Nesystematické změny zavedené státem tak podle Exekutorské komory vedou k neúměrnému zvýšení ochrany dlužníků a na druhé straně razantní zkrácení práv věřitelů. Naopak prý chybí dluhová prevence, která by vzniku exekucí pomáhala předejít.
„Stát řeší problém na konci, ne na začátku. Neustále se mění pravidla uprostřed hry, svaluje se břímě na soudní exekutory, místo toho, aby se například více reguloval půjčkový byznys,“ dodal Jan Mlynarčík z Exekutorské komory.
