Regionální nerovnost: Chudší regiony dohánějí ty bohatší

Názor
V letech 2011 až 2016 došlo v České republice ke zmírnění regionální nerovnosti ve výši disponibilního důchodu v přepočtu na obyvatele, plyne z nedávno zveřejněných údajů Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Disponibilní důchod je finanční suma, kterou má člověk k dispozici k útratě „v čistém“, tedy poté, co ze svého hrubého příjmu odečte daně a dále případně naopak přičte sociální dávky a platby.
Nejbohatším regionem Česka je hlavní město Praha. V roce 2016 vytvářela 25 procent hrubého domácího produktu. Foto: Pixabay

Regionální nerovnost v ČR v daném období v průměru klesala tempem třetiny procentního bodu ročně. Měřítkem nerovnosti je přitom podíl disponibilního důchodu v přepočtu na obyvatele v tuzemských regionech, které tvoří deset procent nejbohatší části země, vůči regionům, které představují naopak deset procent nejchudších.

V OECD jako celku klesla srovnatelně měřená nerovnost v daném období také, ovšem méně než v ČR, a to průměrně o pětinu procentního bodu ročně. Převažujícím důvodem poklesu bylo – stejně jako v Česku – to, že nejchudší regiony bohatly relativně rychleji, než ty nejbohatší.

V zemích jako Portugalsko, Francie nebo Finsko nerovnost také klesala, ovšem z jiného důvodu – protože nejbohatším regionům se dařilo hůře, než těm nejchudším. V další části zemí OECD pak naopak regionální nerovnost stoupala, nejvýrazněji v Izraeli, Kanadě, Británii a Nizozemsku. Ve všech těchto zemích bylo příčinou to, že bohatší regiony dále bohatly, nikoli to, že chudší regiony dále chudly.

PSALI JSME:
Šumavské obce bohatnou, vydělává jim příroda

Nejbohatším regionem Česka je hlavní město Praha. V roce 2016 vytvářela 25 procent hrubého domácího produktu (HDP) ČR. Její ekonomický význam se tak oproti roku 2000 dále zvýšil, jelikož tehdy vytvářela zhruba 23 procent tuzemského HDP.

Podobný trend je patrný v podstatné části dalších zemí OECD. Hlavní města členských zemí totiž v roce 2016 zodpovídala průměrně za zhruba 26,5 procenta HDP příslušného členského státu. V roce 2000 to přitom bylo zhruba 25,5 procenta.

Celkově lze popsaný vývoj v ČR hodnotit jako příznivý, zejména pak přivírání nůžek regionální nerovnosti. To však neznamená, že by další přivření nůžek nebylo žádoucí. Musí ovšem jít o vývoj přirozený, aby byla zajištěna jeho trvalost. Stát tedy má primárně spíše vytvářet podmínky pro snížení regionální nerovnosti, nikoli se pokoušet ji přímo zmírňovat, například dotačními programy. Jednou z výzev je pro stát tedy zlepšení dopravní obslužnosti odlehlejších oblastí, například příhraničních.

Autor je hlavní ekonom společnosti Czech Fund
(Redakčně upraveno)

Zavřít reklamu ×

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Odesláním vyslovujete souhlas s dokumentem Všeobecné podmínky používání webových stránek

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Další z rubriky Ekonomika

Po skeptickém únoru mírně optimistický březen

Pesimismus v podnikatelském sektoru, který ukázal únorový konjunkturální průzkum statistického úřadu, v březnu částečně opadl. S výjimkou stavebnictví se totiž zlepšila nálada ve všech sledovaných odvětvích české …

Nejčtenější

Kurzovní lístek
Chci nakoupit
Chci nakoupit
Chci prodat
EUR
EUR
USD
GBP
CHF
JPY
DKK
NOK
SEK
CAD
AUD
PLN
HUF
HRK
RUB

Jaká je budoucnost výškových dřevostaveb v Česku?

Analýza
V České republice stále platí zastaralá norma omezující výšku dřevostaveb na devět, respektive dvanáct metrů. Legislativa by se však měla brzy změnit. S ohledem na nespornou ekonomickou výnosnost projektů chtějí developeři stavět minimálně osmipatrové stavby (22,5 m), s výhledem do budoucna až osmdesátimetrové projekty, a to tzv. inženýrským způsobem.