Jaký bude konkrétní dopad těchto změn?
Myslím si, že to celé dopadne jako v případě, kdy americké banky čelily internetovým bankám. Očekávám tři základní procesy: Rozvoj fintechu (on-line bankovních aplikací, robotických služeb – pozn. aut.) bude ještě daleko bouřlivější než nyní. Kamenné banky budou nuceny zefektivňovat své procesy, odejde řada zaměstnanců od nižších pozic až po nejvyšší manažerské posty. Ti všichni budou náhle přebyteční. A do třetice: Ze strany bank dojde k akvizicím nejúspěšnějších fintechových platforem včetně jejich zaměstnanců a zakladatelů.
Konečný stav bude takový, že největší banky u nás i ve světě zůstanou a odolají tomuto tlaku, ale budou výrazně zeštíhleny a pozměněny ve svém fungování – otevřou se mnohem více on-line prostředí než dnes.

Které profese jsou v bankách nejvíce ohroženy?
V bankovním sektoru se čeká poměrně razantní propouštění během let 2018 až 2025. Zejména přepážkových zaměstnanců začne výrazněji ubývat, pobočky zeštíhlí a začnou se přijímat specialisté na IT a marketing, tedy lidé, kteří se vyznají v on-line prostředí a umožní bankám čelit konkurenci finančně technologických firem.

Chápu, že bankovní aplikace v mobilech před sebou mají velkou budoucnost, ale bude klientům stačit komunikovat ve finančních záležitostech převážně jen s mobilem nebo s robotem?
Je velmi pravděpodobné, že nakonec osobní kontakt s klienty bude důležitým prvkem bankovních služeb. Ano, sníží se počet poradců na přepážkách, ale pobočky zůstanou a v budoucnu se to může obrátit ve značnou konkurenční výhodu velkých bank, protože nízkonákladové banky jsou v počtu sítě kamenných poboček poměrně omezené.
Před několika lety byla v USA idea, že si všichni budou řídit své účty, úspory a investice pomocí své on-line platformy. Ale ukázalo se, že když klienti komunikují s algoritmickým softwarem, není to pro ně dostatečný uživatelský komfort. Potvrzuje se to kupříkladu v segmentu robotických investičních poradců neboli on-line asset managementu, kde se nejvhodnější cestou ukazují hybridní modely – většinově jde o softwarová řešení, která nahrazují práci drahého portfolio manažera, ale část práce spadá přímo na poradce. Ti dovedou s klientem jeho investice prodiskutovat a poskytnout mu potřebné rady. Při poklesech trhů emoce nezklidní robot, k tomu je potřeba člověk. 

Banky mají o klientech poměrně podrobné informace, fintech je tedy příležitostí, aby je začaly naplno využívat. Jak by to mohlo vypadat v praxi?
Banky o tom příliš nemluví, ale minimálně některé z nich „šmírují“ své klienty na sociálních sítích, jako je Facebook nebo Twitter. Například „odposlouchávají“ konverzace svých klientů na sociálních sítích. Nebo používají speciální online sledovací nástroje, jež jim umožnují monitorovat stránky, které jejich klient navštíví poté, co opustí vlastní webové stránky dané banky. Lidé na sebe často na sociálních sítích nechtěně prozrazují spoustu soukromých informací. Existují algoritmy, které dovedou odhalit, kdo je váš životní partner, jaké máte každodenní zvyky, co děláte o víkendu, všechny vaše záliby, koníčky, za co utrácíte více a za co méně peněz. IT firmy a jejich zaměstnanci, kteří umí zmíněné informace vytěžit a na základě těchto dat vytvářet strategie na míru, budou v bankách velmi poptávaní.

Více než polovina zisků bankovních institucí odchází z Česka do zahraničí. Je to tak i jinde v Evropě?
Netýká se to jen finančního sektoru, ale i dalších odvětví (zejména odvětví se síťovým rázem v oblasti telekomunikací, energetiky a malo- a velkoobchodu). Je to skutečnost, která v takovém rozsahu není úplně běžná. Tento stav, kdy u nás dochází k odlivu prostředků k zahraničním vlastníkům je opravdu v ekonomicky vyspělém světě jeden z nejvyšších, podle některých měřítek je dokonce nejvyšší v zemích Evropské unie.
Ve finančním sektoru ovšem nevnímám tuto situaci za alarmující. Nemyslím si, že bychom byli dojnou krávou pro velké zahraniční skupiny. Profitabilita bank v Česku v porovnání s předkrizovými léty klesá, pokud ji srovnám rentabilitou vlastního průměrného kapitálu. Banky se musí připravit na technologické změny a zostřenou konkurenci, proto část svých zisků reinvestují a hledají cesty, jak se na trhu v nových podmínkách prosadí. Zlatá éra bankovnictví už se nevrátí.

Nemohou si banky za nižší zisky také sami? Provozně byly a dnes ještě v některých ohledech jsou neefektivní, mají přebytek zaměstnanců ve středním a vyšším managementu, zisky vytvářejí ti dole – tedy retailoví a firemní bankéři – jejichž příjmy jsou závislé na často nereálných plánech prodejů a prémie si nakonec rozdělí ti výše postavení.
Tento stav platil zejména před finanční krizí u čtyř, pěti největších bank u nás. Obrovským způsobem se tam mrhalo lidským i kapitálovým potenciálem. Sám mám zkušenosti z několika velkých bank a byly řízeny krajně neefektivně, podobně jako státní úřady. V bankách byla v té době jednoznačně přezaměstnanost, která je tam do jisté míry stále. Nicméně nízkonákladové banky jsou z tohoto hlediska velmi efektivní.
Tlak příštích let tuto situaci vyřeší. Banky ztrácí moc, kterou měly. Těžily ze svého výsadního postavení, kdy byla malá konkurence. Dnes je možné, aby si někdo řekl, že konkrétní službu banka nedělá efektivně, osloví několik programátorů, vymyslí aplikaci, která bude na tento specifický segment zaměřená a bude moci bance v této dílčí službě konkurovat. Takových malých finančních firem vznikne během několika nejbližších let celá řada.  Je jen otázkou času, kdy zcela revoluční a transformativní technologické možnosti dopomohou k pohádkovým ziskům novým Zuckerbergům. (Mark Zuckerberg je majitel sociální sítě Facebook a zřejmě nejmladší dolarový miliardář na světě – pozn. aut.)