Obří dluhy straší i po smrti. Dříve dědici ručili jen do výše zděděného majetku. Nyní věřitelé mrtvých mohou jít i po majetku dědiců. A co hůře, o dluzích zemřelých se dědicové často nemají šanci dozvědět během dědického řízení, aby celé dědictví mohli včas odmítnout, a tím se zbavili závazků. To ale není jediná past dědictví, na kterou v rozhovoru pro Finanční a ekonomický institut (FAEI) upozorňuje místopředseda Nejvyššího soudu Roman Fiala. Věděli jste třeba, že manželé se mohou nově vydědit jednou větou, aniž by to museli nějak zdůvodnit?
Občanský zákoník měl právo zjednodušit. Zdá se ale, že opak je pravdou. Nepanuje ale v otázce dědictví naopak až příliš nejistot?
Největší nejistota je pořád v tom, že jako dědic nevíte, za co budete dlužit, když dědictví přebíráte. Dříve dědic odpovídal za dluhy zemřelého tím, co zdědil, tedy do výše majetku dědictví.
Nyní ale za závazky zemřelého odpovídáte i celým svým majetkem. Každému proto říkám, aby u notáře uplatnil výhradu soupisu majetku. To je krok, díky němuž se z této povinnosti vyvážete.
Co to znamená a jak to funguje v praxi?
Notář by vás o tomto měl poučit, každopádně ať už tak učiní, či nikoliv, měli byste mu sdělit, že nevíte, jaký byl rozsah dluhu zůstavitele (zemřelého), a zdůraznit, že uplatňujete výhradu soupisu majetku. To je zákonný termín. Musíte použít zkrátka zaklínadlo, už to samo o sobě stačí. V tom okamžiku totiž odpovídáte za dluhy zemřelého jen do výše jeho majetku, nikoliv svého.
Podle mne by bylo v občanském zákoníku mnohem rozumnější vrátit se k původnímu ustanovení, že za dluhy zemřelého odpovídáte jen do výše jeho majetku. Není ale zatím politická vůle občanský zákoník novelizovat. Naše dědické právo je přitom do občanského zákoníku převzaté z Rakouska, které loni dědickou část svého práva zásadně novelizovalo pro svoji zastaralost.
Víte o případech, kdy dluhy po zemřelém vyplavaly na povrch až po skončení řízení, a dědic tedy neměl šanci ve lhůtě dědictví jako celek odmítnout, a za dluhy zemřelého pak ještě navíc doplatil svým vlastním majetkem?
Ano. A je v tom ještě větší problém. Převezmete dědictví, víte o nějakých dluzích zemřelého, a tak je zaplatíte. Jenže až poté se zjistí přednostní věřitelé. A ti vás zažalují, že jste uspokojil věřitele, na které by se jinak nikdy nedostalo. Není ale v silách člověka zjistit, kde všude zemřelý dlužil, který z věřitelů má přednost, a zaplatit tak ty správné dluhy. Toto platilo i v minulosti, ale nyní se to velmi akcentovalo.
Jak to tedy řešit?
Měli by být daleko více chráněni dědici před dluhy zůstavitelů. Já přitom nejsem zastánce toho, abychom více chránili dlužníky, kteří si dluhy sami nadělali, ale říkám, chraňme dědice takových dlužníků, protože ti za to nemohou.
Vím o jedné pětatřicetileté úřednici, která zdědila chalupu a byt po otci. Měl i závazky, ale ty nepřevyšovaly hodnotu majetku. Dluhy zaplatila. Až po ukončení dědického řízení (kdy měla možnost dědictví odmítnout) se zjistilo, že starý pán dlužil značné částky na daních a u bank. Tito přednostní věřitelé ji zažalovali. Ona dnes musí žádat o osobní bankrot. Přitom má děti, rodinu.
Takže stručně řečeno ji miliónové dědictví totálně zruinovalo?
Přesně tak.
POČET ODMÍTNUTÝCH DĚDICTVÍ ROSTE
Nemají notáři, při všech těch detailních registrech dlužníků, možnost ještě během samotného dědického řízení spolehlivě zjistit, kde všude zemřelý dlužil? Dědic by se pak v klidu a hlavně bezpečně mohl rozhodnout, zda závazky zaplatí, anebo dědictví odmítne jako celek.
Snadno se všechny dluhy zjistit nedají. Notář má sice za úkol specifikovat rozsah majetku a závazků, ale není to detektiv.
Má sám notář v tomto ohledu nějakou odpovědnost?
V tomto smyslu ji ani nelze dovozovat.
Odmítají lidé dědictví?
Velmi narůstá množství lidí, kteří raději dědictví odmítnou jako celek, protože vědí nebo tuší, že zemřelý měl mnoho dluhů. Děje se to běžně, i když jsou v dědictví nemovitosti.
Co se stane s odmítnutým dědictvím?
Hledají se pak vzdálenější dědici, a když to nikdo z nich nevezme, tak to připadne státu.
V takovém případě mají věřitelé zemřelého smůlu?
Na zemřelého se pak udělá v podstatě konkurs. Co lze prodat, se prodá, uspokojí se přednostní věřitelé, případně další, nebo také ne, a tím to končí.
Jak se má věřitel vůbec šanci dozvědět, že jeho dlužník zemřel?
Pokud o pohledávce ví notář, tak věřitele obešle. Napíše se i poznámka do katastru nemovitostí, že běží dědické řízení.
DĚTI LZE VYDĚDIT AŽ PO ZDŮVODNĚNÍ, KTERÉ JE TŘEBA DOLOŽIT
Je snadné vydědit děti či manžela nebo manželku?
Manžela nebo manželku dnes už ano. Existuje totiž tzv. negativní závěť, která znamená, že kohokoliv, mimo potomky, lze vydědit jednou větou – bez zdůvodnění. Manžela či manželku lze vydědit snadno. U potomků se musí doložit, že naplnili některou zákonem danou podmínku pro vydědění. Třeba dlouhodobý nezájem. Ten se dokládá se například popisem událostí v reálném čase – deníkem, svědecky.
U vydědění jednoho z manželů stačí napsat, že manžel/manželka po mně nedědí, datum a podpis. Je to další novinka, ale málo se o tom ví.
Z dědictví po manželce lze například vyřadit manžela také tím, že stačí, když byl před jejím úmrtím podán pouhý návrh na rozvod z důvodu podezření na domácí násilí. Může to ale přitom být naprosto účelový, nepravdivý důvod. Rodina manželky pak ale manžela z dědictví může jen kvůli takovému návrhu vyřadit. Notář musí zjišťovat, zda k domácímu násilí docházelo nebo ne, na což ovšem nemá prostředky. Neskutečně složitý problém.
Na rozdíl od dřívějška se může vydědit také pro marnotratnost. Co to ale je, když si půjčují téměř všichni?
ZRUŠME SPOLEČNÉ JMĚNÍ MANŽELŮ JAKO POVINNOST
Před časem jste právníky překvapil nápadem, že by se mohla zrušit automatická povinnost vzniku společného jmění manželů po uzavření sňatku. Navrhujete, že by to pro manžele byla jen jedna možnost a mohli by se třeba rozhodnout pro klasické podílové spoluvlastnictví. Opravdu by to bylo dobré řešení?
Ekonomické dopady manželství jsou jedním z důvodů, proč lidé do manželství až tak rychle nevstupují. Proč to neudělat tak, že společné by jmění manželů bylo jen tehdy, kdyby to manželé chtěli? Hned na počátku se řekne, co je koho a v jakém podílu.
Takže když coby manžel budu kupovat nemovitost, nemůžeme to s manželkou udělat tak, že si řekneme, kolik kdo z nás do toho dal, a podle toho se určí podíly?
Jestliže je dům kupován ze společných peněz, tak se jedná automaticky o společné jmění manželů.
A pokud nemáme společný účet? Já mám svoji výplatu a ona má svou.
Vaše mzda je vaše jen do momentu, kdy vám nebyla ještě zaplacena, ale v okamžiku, kdy vám ji zaměstnavatel zaplatí, už vaše není, ale spadá do společného jmění manželů, do společných peněz.
Nevyřeší to zúžení společného jmění manželů?
Ano. Jenže dodatečně děláte dohody o tom, co povinně vzniklo. Proč se to nemůže jednoduše stanovit hned na začátku? Proč to nenecháme na lidech, ať se sami ještě před uzavřením manželství rozhodnou, jak to chtějí majetkově uspořádat? Notáři by lidem vysvětlovali možnosti, a oni by zvolili řešení, které by se zapsalo notářským zápisem.
Manželství ve vašem pojetí začíná tak trochu připomínat smlouvu o obchodní spolupráci. Není to trochu divné?
Proč? Před manželstvím lidé mnohdy dlouze řeší, jaké budou používat jméno. Ale takovou důležitou věc, jako je majetkové uspořádání, už nechají být? Pokud by byli u notáře poučeni a mohli se rozhodovat, velmi by to usnadnilo rozvodové situace. Dnes se dělá zúžení společného jmění manželů. Proč by ale mělo vůbec vznikat a posléze ho museli úžit, když ho manželé už na začátku vůbec nechtějí? Nejde o to zpochybnit svátost manželství, ale dát možnost lidem se svobodně rozhodnout, jak si věci uspořádat.