Cestování s dítětem není často snadnou kapitolou samo o sobě. Pokud navíc podceníte přípravu, místo krásných dní vás mohou čekat nepříjemnosti a právní tahanice. Každé dítě, i to nejmenší, potřebuje k cestě do zahraničí vlastní cestovní doklad, ale to nemusí být jediné osvědčení, které je pro bezproblémovou cestu třeba.
Některé státy mohou požadovat pro vstup nezletilého na své území souhlas obou rodičů s jeho vycestováním. Týká se to případů, kdy dítě cestuje jen s jedním z rodičů, i těch, kdy ho doprovází jiná zletilá osoba, například právě prarodiče.
České právo souhlas s krátkodobou cestou dítěte výslovně nevyžaduje. Na druhou stranu jej i sám Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí důrazně doporučuje.
Písemný souhlas nemusí mít žádné pevně dané znění, ale je nezbytné, aby se na něm objevila dostatečná identifikace dítěte i doprovázející osoby (jméno, datum narození, číslo cestovního dokladu – pozn. aut.), místa a doby pobytu v zahraničí.
Pro zjednodušení je možné využít vzor ze stránek ministerstva zahraničí, vyplnit ho a nechat úředně potvrdit. Výhodou je, že kromě češtiny je tento tiskopis zároveň s anglickým překladem, není tedy třeba souhlas nechávat dále přeložit.
Ministerstvo zahraničí upozorňuje, že u vícejazyčného textu pošta či obecní úřad ověření podpisu neprovede, praxe je ovšem odlišná, jak potvrzuje mnohonásobná zkušenost autorky textu.
Co když někdo nesouhlasí?
Žádný oficiální seznam států, které tuto praxi požadují, neexistuje. Pro informace je nejjednodušší kontaktovat ministerstvo zahraničí nebo zastupitelský úřad dané země v České republice. Ani sama EU nemá pravidla sjednocená.
Zatímco některé země tyto kontroly příliš nepraktikují, například Portugalsko patří ke striktnějším státům. Souhlasné prohlášení od druhého rodiče, případně obou v případě cesty s někým třetím, může být vyžadováno v USA, Kanadě nebo třeba Brazílii nebo Mexiku.
Pozor na to, že podmínky je třeba ověřit u všech zemí, které navštívíte – i těch tranzitních. Jak vidno, situace se může zkomplikovat i v případech, kdy dítě cestuje jen s jedním rodičem například z časových důvodů, natož v těch, kdy jsou rodiče rozvedeni.
Při rozvodovém uspořádání péče o děti je nutné rozvrhnout nejen čas během roku, ale také o prázdninách. Ať už plán vzejde ze vzájemné dohody rodičů, nebo je nařízen soudem, je pro obě strany závazný. Neznamená to však, že by druhému rodiči nebylo nic do toho, jak a kde dítě čas s druhým rodičem tráví.
V případě rodičů, kteří spolu po rozvodu vycházejí, nebývá souhlas s vycestováním dítěte problém. Pokud jsou vztahy vyhrocené, nebo je jeden z rodičů cizinec a odůvodněně hrozí, že by se s dítětem ze své domoviny již nevrátil, je situace komplikovanější.
A co když souhlas druhého rodiče s vycestováním nezískáte, ať už je motivován snahou dělat naschvály, nebo třeba obavou o bezpečnost dítěte? V takovém případě nezbývá než se cesty vzdát, nebo si vyžádat soudní povolení, které souhlas druhého rodiče nahrazuje.
Soud posuzuje zejména, zda je cesta pro dítě bezpečná a její program odpovídající věku dítěte, i důvody, proč druhý rodič vycestování odmítá. Soudní cestu je však nutné řešit s dostatečným předstihem, typicky několika měsíců.
Vycestování bez souhlasu druhého rodiče, nebo přes jeho výslovný nesouhlas, může být považováno za protiprávní zásah do výkonu jeho rodičovských práv. Pokud by měl druhý rodič pocit, že jsou omezena jeho práva podílet se na zásadních rozhodnutích ohledně dítěte, může se obrátit na soud nebo na orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD).
Platí to i v případech, kdy má jeden rodič dítě ve výlučné péči – rozhodování o zásadních otázkách podléhá principu společného rozhodování. V krajních případech může být vycestování posouzeno jako neoprávněné přemístění dítěte, případně i únos dítěte do ciziny.
Pěstoun má možnosti omezené
Zvláštní posouzení vyžaduje také cestování dětí s pěstouny. K jejich cestě do zahraničí se kromě platného cestovního dokladu doporučuje vybavit se také rozhodnutím soudu, kterým bylo dítě svěřeno do péče. V ideálním případě samozřejmě včetně ověřeného překladu do cizího jazyka.
Tím ale úřední náležitosti nekončí. Je nezbytné předem posoudit, zda lze vycestování považovat za „běžnou záležitost dítěte“. Z informací ministerstva spravedlnosti vyplývá, že současná soudní praxe za běžnou záležitost dítěte považuje standardní dovolenou v trvání jednoho či dvou týdnů, typicky v létě u moře či v zimě na horách.
V takovýchto případech by mělo být dostatečné prosté rozhodnutí pěstounů bez nutnosti informovat rodiče dítěte. Ministerstvo zahraničí však upozorňuje, že každý případ je nutné posuzovat individuálně a je nutné přihlédnout k dalším okolnostem, jak je míra dopadu na život a zdraví dítěte, případně jeho budoucnost či jeho vztah k některému z rodičů.
Vrátíme-li se k úvodu článku, nezbývá než konstatovat, že máte-li takové štěstí, že jsou prarodiče schopni a ochotni dítě na dovolenou vzít, preventivně je dokladem vybavte. Stát vás to bude pár minut času a padesátikorunu za ověření podpisu.
Výměnou za to získáte jistotu, že je nikdo nebude popotahovat a přezkoumávat, zda vaše dítě skutečně vzali stavět hrady z písku, a ne ho unést z Česka.
