Novelizace byla důležitá mj. pro komunitu tzv. banánových dětí, tedy druhou generaci Vietnamců, kteří se narodili v ČR a kteří, když chtěli cestovat za prarodiči a příbuznými do Vietnamu, potřebovali k tomu vízum… Podle údajů ministerstva vnitra u nás žije více než 60 tisíc Vietnamců (podle některých odhadů je to ale až sto tisíc – pozn. aut.), což je po Ukrajincích a Slovácích třetí největší národnostní skupina.
Ale rozhodně to nejsou jen „banánové děti“, kdo uvítal možnost mít dva cestovní pasy a s tím spojené výhody. Byly to také „mezinárodní rodiny“, kdy jeden z rodičů byl české národnosti a ten druhý cizinec ze státu mimo Evropskou unii, nebo třeba rodiče dětí, které potřebovaly léčbu pro své děti, jež v tuzemsku není hrazena… a také podnikatelé.
Jejich motivace získání druhého pasu má obvykle finanční a majetkové kořeny, protože dvojí občanství je jedním z možných způsobů, jak optimalizovat finance a majetek a jak je odjinud právně ochránit. „Některé státy nabízejí v rámci ochrany majetku pomocí strategického daňového plánování daňové a regulační výhody,“ řekl David Malcovský z poradenské společnosti Zenron.
Americký pas i pro rodiče
Jsou ale i lidé, kteří, protože na to mají, si pořizují americké pasy. „Syn se nám během dovolené předčasně narodil ve Spojených státech a vzhledem k americké legislativě automaticky získal tamní občanství,“ sdělil pražský podnikatel, který si nepřeje zveřejnit svou identitu.
„Došlo nám, že kdybychom chtěli znovu do USA na dovolenou, on by na rozdíl od nás nepotřeboval vízum. A když jsme si pak na Floridě koupili letní dům, a měl se nám narodit další potomek, došlo nám, že bychom měli další problém – jedno dítě by mělo dvojí občanství a to druhé, narozené v Česku, nikoliv. A tak jsme si pořídili americké občanství,“ vysvětlil podnikatel.
Podle něj svou roli v úvahách sehrála i „váha“ amerického pasu. „Určitě jste to viděli v řadě filmů, kdy jeho hrdina mává americkým pasem a dožaduje se jiného zacházení, protože je pod ochranou vlády Spojených států,“ řekl a dodal, že představa, že by za takové krizové situace mával českým pasem, mu přijde absurdní.
Český berňák je na vás krátký
Další z tuzemských podnikatelů, který si nepřál být jmenován, vysvětlil, proč se za 650 tisíc eur stal občanem Malty: „Koupil jsem si tu nemovitost, letní sídlo. Záhy jsem zjistil, že pro mne bude výhodnější být také maltským občanem, mimo jiné i proto, že mi úřady vystaví potvrzení, že mám daně zaplacené a že je to v pořádku. To je pak na vás český berňák krátký.“
Jiný podnikatel z Prahy, jenž opět nechce být jmenován, si zhruba před deseti lety založil několik firem na jiném ostrově, který je ale také součástí EU, na Kypru. „Někteří naši obchodní partneři ale z nějakého důvodu viděli v kyperském domicilu našich firem problém, a tak jsme je přesunuli do Česka, zatímco já jsem si pořídil druhý pas, kyperský,“ řekl.
Podle odborníků je ale kyperská a maltská nabídka, pokud jde o možnost koupit si občanství, jedním z největších bezpečnostních rizik v Evropské unii. Když si bohatí občané cizích států mohou koupit občanství těchto zemí, získají tak neomezený vstup do EU a také další výhody schengenského prostoru.
Jen pro fakt bohaté
Malta od roku 2014 prodává pas pro dospělého za 650 tisíc eur (přes 16 milionů korun), doklady pro nezletilé vyjdou na 25 tisíc eur (více než 600 tisíc korun). Za nemalé peníze je tak možné snadno získat evropské občanství, ale zároveň tím jasně dochází k diskriminaci, protože si to mohou dovolit jen ti opravdu bohatí.
Nejlacinější druhé občanství je možné získat v Paraguayi, kde se nový pas nabízí za pouhých pět tisíc amerických dolarů, tedy za necelých 110 tisíc korun. Druhého místa v žebříčku nejlacinějších druhých pasů se ujal stát Belize.
Tady se kapitál pro investici pohybuje okolo 35 tisíc dolarů (cca tři čtvrtě milionu korun). Belize navíc nabízí program pro osoby v důchodě starší 45 let. V tomto případě je nutný oficiální příjem důchodu ve výši minimálně dva tisíce dolarů měsíčně (24 tisíc dolarů ročně, tedy zhruba půl milionu korun).
Na pomyslném třetím místě nejlevnějších druhých pasů se umístila Brazílie, kde nový pas vyjde na 50 tisíc dolarů (něco málo přes milion korun). V Evropě byste pro jedny z nejlevnějších občanství museli zavítat do Švýcarska (investice 170 tisíc dolarů) nebo Lotyšska (188 tisíc USD).
Akční nabídky dvojího občanství
Celá řada malých ostrovních států loni zareagovala na pandemii onemocnění covid-19 „akčními nabídkami“ dvojího občanství. Třeba karibský ostrov Svatá Lucie. Od května až do konce loňského roku zde bylo možné získat nový pas za polovinu předešlé ceny, tedy 250 tisíc dolarů za osobu a 300 tisíc za čtyřčlennou rodinu.
Také ostrovy Svatý Kryštof a Nevis nabízely do konce roku 2020 skoro čtvrtinou slevu. „Zdejší státní příslušnost vás ovšem nevyjde úplně zadarmo – v rámci získání pasu musíte vložit dar v hodnotě 150 tisíc dolarů do Státního fondu udržitelného rozvoje a navíc investovat do nemovitostí nejméně ve výši 200 tisíc dolarů. Peněžní vklad vám zajistí pas a občanství až pro další tři členy vaší rodiny,“ informoval Malcovský.
Svůj karibský sen si avšak podle něj lidé mohou splnit i na ostrovech Antigua a Barbuda či Dominika. Poslední zmíněná destinace je prý dlouhodobě považována za jednu z nejlepších zemí pro investici do státního občanství.
„To je totiž rozšířeno i na vaši manželku či manžela, děti, rodiče, i prarodiče a lze ho také přenést na budoucí generace. Podmínkou je příspěvek do Fondu hospodářské diverzifikace, nebo investice do luxusních a udržitelných hotelů či letovisek,“ vysvětlil Malcovský.
Ze dne na den to nejde
„Pokud hrajete o čas, pak je na místě vybírat země, ve kterých trvá schvalovací proces pro získání dvojího občanství nejrychleji,“ konstatoval David Malcovský. Rekordmanem v rychlosti jsou podle něj karibské ostrovy Svatý Kryštof a Nevis, jejichž občanem se lze stát již za pouhých deset měsíců.
Dva roky vyřízení potřebných náležitostí trvá v asijském Singapuru nebo jihoamerické Argentině. Druhý pas snadno a rychle je možné si zařídit i v Paraguayi (tři roky) nebo Brazílii (čtyři roky) a také ve Velké Británií a Austrálii, kde může čekací lhůta dosáhnout pěti let.
Dalším možným řešení může být daňová rezidentura, která je vhodná pro ty, kdo již v zahraničí podnikají a spěchají. Žadatelé podle Malcovského volí tento způsob ve chvíli, pokud chtějí na území daného státu danit své příjmy.
Doba získání dočasné daňové rezidentury je zpravidla výrazně kratší, než získání druhého pasu. Už za dva měsíce ji lze získat třeba v Brazílii, Paraguayi, Portugalsku nebo Velké Británii. O měsíc delší je čekání na rezidenturu v Austrálii, Kolumbii, Lotyšsku, Monaku nebo Spojených státech amerických.
Již před 30 roky nebyl problém získat pro naše občany a pro cizince další občanství. Slouží to téměř u všech pouze k vyčůranosti a získávání různých výhod. A nikoho to nezajímá a stát na to doplácí, že se musí o tyto lidi postarat při jejich nekalých rejdech. Češi žijící dlouhá léta v zahraničí, do republiky nejezdí, jejich děti tady třeba ani nebyli, ale mají celá rodina české stavební spoření. O různých čachrech na české pojišťovny se nikdo ani nedoví.