Každá doba má svůj architektonický styl, jak by se dal charakterizovat ten, který se zde uplatňuje po listopadu 1989?
Architektonické styly tak, jak probíhaly v historii, už dnes neplatí. Trendem je možná nikam nezapadat, některé kanceláře nebo autoři mají svůj rukopis, takže když si od nich objednáte projekt, zhruba víte, co dostanete. Já osobně takovou stylovost nemám moc rád. Věřím, že každý projekt a každé místo si zaslouží svůj pohled na věc.
Abychom mohli projekt celý nějak poskládat dohromady, je dobré se bavit asi o tematických a funkčních okruzích, jako je například fasáda, střecha, světlo, materialista nebo provozní principy. U těch pak logicky vznikají nějaká preferovaná řešení, která se asi budou opakovat. Ze mě si například dělají legraci, že všude navrhuji světlíky.
Jaké jsou klady a zápory současné architektury?
Kladem i záporem neexistence stylu je právě asi osobité hledání řešení pro každou situaci. Pro jednotlivce to bude zřejmě lepší prostředí a možnosti, pro celek to pak asi nabízí velké nebezpečí, že věci nebudou společně fungovat dobře.
Jaké stavby za posledních 30 let zaslouží z vašeho pohledu pochvalu?
Určitě ty, které odolaly nějakému trendu nebo nátlaku příbuzných, ale to mluvím spíše o stavebníkovi. Já mám rád, když se podaří stavba, která na svém místě dobře pasuje – funkčně, esteticky a ani jedno není na úkor druhého. Když se pohybuji prostorem a něco mě pozitivně překvapuje, nebo ve mne vyloudí úsměv, jak fikaně to architekt vymyslel. Z toho mám vždycky upřímnou radost.
Kvalitní architektura je cítit pod kůží. Takový pocit jsem měl, když jsem procházel například Národní technickou knihovnu v pražských Dejvicích, bazén v Litomyšli nebo na Kraví hoře v Brně, ale i některé malé rekonstrukce a interiéry. Vždycky mě potěší, když se stavba dobře zrekonstruuje a vykoukne nějaká ukrytá krása a chytrosti našich předků – třeba jako Štencův dům v Praze.
A co se podle vás příliš nepovedlo?
Po revoluci možná některé organické ne příliš kontrolované růsty obcí, v nichž vznikly monofunkční zástavby domků. Nebo některé rekonstrukce panelových sídlišť. Vím, že je to těžké téma. Ale i zde se najdou povedené kousky. Domům například přistavěli prostorné balkony – zateplený dům obarví zábradlím balkonů a dům nechají v umírněné barvě nebo dokonce šedý. Viděl jsem kdysi v mém rodném městě opravený panelový dům, na který namalovali po zateplení obrovský kosočtverec, asi aby to nebyla „krabice“. Tohle se opravdu nepovedlo.
Jak se díváte na moderní administrativní centra, které já osobně označuji jako skleněné paláce? Pochválí nás za ně budoucí generace?
To je otázka. Pokud se palác na svoje místo hodí a funguje svým měřítkem, nevidím v tom problém. Pod pojmem moderní administrativní centrum si já osobně nepředstavím velký skleněný dům, ale spíše větší budovu, která bude dnes asi již fungovat více s fyzikálními principy, dobře pracovat se sluncem, větráním a tak dále. Některé tyto komplexy jsou na svou lokalitu příliš velké a určitě to není dobře. V principu vždycky nastává problém, pokud je v jednom místě příliš stejné funkce.
Velkým hitem byla před lety rovněž satelitní městečka. Co si o nich myslíte?
Chápu asi, proč vznikla – touha po něčem, co nebylo dříve možné, a po vlastním bydlení. V Čechách chce většina asi bydlet ve vlastním, a nejlépe ve vlastním domě. Já se domnívám, že v principu satelitního města není až tak velký problém, kdyby nebylo tak monofunkční a kdyby bylo bydlení více zahuštěné, chytře poskládané.
Domek na pozemku, kde mám okolo pár metrů a pak už je soused, bych radši nahradil tím, že slepím dva domy k sobě a mám na jedné straně větší pozemek. Hodně se tomu věnují v Holandsku. U nás nejčastěji vidíme naporcované čtverečky, kde víceméně uprostřed vznikají domy o maximální výměře.
Vše je umocněné tím, že chci mít soukromí a nikoho okolo nevidět, takže postavím velký plot, ideálně z tújí, které rychle vyrostou. Vznikají tak takové malé hřbitůvky. Nedávno jsem jel ulicí v takovém, řekli bychom satelitu někde u Berouna a byl jsem velmi pozitivně překvapený, že to takto nebylo. Více domů mělo nízké ploty, které člověk moc nevnímal. Krásný prostor, který sloučením plochy mezi domy vznikl, byl moc příjemný. Dalo se tam lépe dýchat.
Jak se podle vás bude česká architektura v nejbližších letech dále vyvíjet?
Dotaz spíše na někoho povolanějšího. Domnívám se, že se architektura v Čechách rozvíjí, zlepšuje a zraje. Jsem optimista. Se stoupající cenou nemovitostí, doufám a věřím, že budou investoři ochotni větší podíl financí věnovat kvalitní přípravě. To by mohlo výsledek zkvalitnit. Určitě by také pomohlo ulevit byrokratické části. Chápu, že jsou potřeba mantinely, ale ty současné jsou dusící a zejména těžce předvídatelné.
