To vysvětluje naštvanost sedláků. V rostlinné výrobě totiž ceny klesly o 25,3 procenta. Nižší byly ceny olejnin o 27,7 procenta a obilovin o 36,5 procenta. Chápu, že si to mnozí vysvětlují přílivem ukrajinských komodit. Na trhu je evidentně přebytek nabídky nad poptávkou. Toto bude muset řešit celá EU, protože je to problém celé Evropy. České řešení bude nedostatečné, ať bude jakékoli.
Překvapivě na pultech zlevnily v lednu potraviny jen o necelá čtyři procenta. To je málo. Je možné, že mají obchodníci dlouhodobě nasmlouvané ceny, ale kdyby byl trh pružný, měly by potraviny na pultech zlevnit mnohem více. Maloobchod by měl být férovější. Data signalizují nehorázné marže.
Ceny průmyslových výrobců se meziměsíčně zvýšily o 2,5 procenta, meziročně byly ale nižší o 1,8 procenta. To je první pokles od listopadu 2020. To znamená, že se vracíme tam, kde jsme byli před válkou na Ukrajině. Při pohledu na jednotlivé položky mě zaujal meziroční pokles cen základních kovů o 12,3 procenta, potravinářských výrobků o 5,3 procenta, ropy a zemního plynu o 19,5 procenta.
To je prostě velký pokles. Lze proto chápat, že se řada lidí začíná bát deflace. Vývoj cen výrobců je jasným argumentem pro výrazný pokles úrokových sazeb České národní banky (ČNB). Obvykle totiž platí, že ceny výrobců předcházejí ceny, které vidíme na pultech obchodů.
To znamená, že touto logikou by po poklesu cen výrobců měly klesnout i ceny spotřebitelské. To je něco, co se nebude centrální bance líbit. Deflace je mnohými ekonomy považována za horší než inflace, protože se špatně léči. Předpokládám, že ČNB bude proto nejen snižovat úrokové sazby, ale i bránit koruně ve větším oslabení. Nedivil bych se, kdyby přišly časem intervence.
Mnohé české ceny musí klesnout, jinak jsme nekonkurenční. To se projevuje i v cenách spotřebitelských. Právě jsem se vrátil z Německa a viděl, že ceny espressa v malých městech jsou podstatně nižší než v Praze. Něco je špatně.
Problém je zajímavý i z celoevropského pohledu. Ceny v průmyslu klesají tak moc, že se nestačíme divit. V prosinci se ceny v EU meziročně snížily o deset procent. Ceny klesly nejvíce v Irsku a to o 43,5 procenta, v Itálii o 20,5 procenta. Evropská centrální banka na to ovšem zatím vůbec nereaguje. To není normální. Ekonomická teorie trpí. Toto je ohromný alarm.
Kromě dat cen ze zemědělství a průmyslu jsme se dozvěděli i to, že ceny stavebních prací se meziměsíčně nezměnily a meziročně byly vyšší o dvě procenta. To je nepříjemné. Není tady prostor k většímu zlevnění novostaveb. Bydlení proto zůstane drahé a pro velkou část populace nedostupné, což se pochopitelně projeví v náladě společnosti a voličských preferencích.
Autor je hlavní ekonom skupiny Comfort Finance Group
(Redakčně upraveno)
