Vedle efektivní a oddělené správy jmění je hlavním důvodem pro zřízení slepého trustu zabránění střetu zájmů, zejména u veřejně činných osob, politiků nebo politicky vrcholově exponovaných osob.
Blind trust je, jednoduše řečeno, právní uspořádání jmění, které je vyčleněno či převedeno do správy svěřenského správce (Trustee/Fiduciary, pozn. aut.), aniž by osoba ve veřejné funkci měla průběžnou kontrolu nebo vliv na to, jak je majetek obhospodařován, jak jsou například aktiva investována apod.
Klíčové znaky blind trustu:
- Nezávislost správce: Svěřenský správce je nadán úplnou diskrecí volnosti, jak bude majetek spravovat a spravuje jmění zcela nezávisle, bez pokynů.
- Absence vlivu: Zřizovatel ani obmyšlení nemají vliv na konkrétní složení portfolia ani na jednotlivá rozhodnutí správce.
- Odstínění před vlivem: Oddělením vlastnictví jmění jeho vyčleněním do správy od jeho původního vlastníka je minimalizováno riziko, že by osoba ve veřejné funkci zneužila své postavení k osobnímu prospěchu (např. prosazováním legislativy, která by zvýhodnila konkrétní odvětví, ve kterém má jmění těžiště).
Tzv. slepý fond se vyznačuje nezávislostí na konkrétní osobě, odděleností od této osoby, která fakticky nemůže spravovaný majetek (resp. ve fondu) ovládat.
Osoba ve veřejné funkci tak nemůže fakticky ovlivňovat svými obchodními nebo investičními zájmy správce ani protektora při výkonu své funkce, a v zásadě není ani obeznámena s informacemi, v čem konkrétně je majetek uložen. Blind trust může být buď odvolatelný, nebo neodvolatelný – ten po vzniku již nelze změnit.
Blind trust není v českém právním řádu výslovně specifikován, vhodným nastavením svěřenského fondu, případně i nadačního fondu inspirovaného anglosaským právem, by bylo v zásadě možné docílit stavu velmi blízkého blind trustu. A to za podmínky, že zakladatel sám sníží úroveň svých práv nad rámec zákona a sám omezí vliv na ovládání, či požitky ze spravovaného majetku.
V případě designovaného premiéra Babiše vše nasvědčuje tomu, že nebyl ani zakladatelem či zřizovatelem fondu a že fond bude možná zřízen v zahraničí, čímž by se vyřešila právní nejistota pramenící z české legislativy.
Ta totiž v podstatě značně ztěžuje blind trusty zřídit, protože v občanském zákoníku je zakotveno, že zakladatel má právo dohledu, včetně jmenování či odvolání správce apod., a má tak přímý i nepřímý vliv na svěřenský fond. Také díky zákonu o skutečných majitelích se zakladatel/zřizovatel fondu považuje za jednoho ze skutečných majitelů.
Přestože konkrétní parametry a detaily nastavení Babišova fondu nejsou a pravděpodobně ani nikdy nebudou známy, podle dosavadních informací vše nasvědčuje tomu, že Babiš učinil kroky pro vyřešení střetu zájmu ještě obezřetněji než např. američtí prezidenti Barack Obama a Donald Trump.
Některé zdroje uvádějí, že o investice se starali Obamou pověření správci v rámci blind trustu. Pokud jde o Donalda Trumpa, zdroje uvádějí, že jmění jeho rodiny spravovali potomci. Ačkoliv v těchto případech nešlo o blind trust v pravém slova smyslu, i tak šlo o dostatečně respektované řešení.
Lze konstatovat, že tomu, kdo se pro výkon veřejné funkce odhodlal vzdát se kontroly nad desítky let budovanou firmou, patří respekt, bez ohledu na případné (ne)sympatie. Pochopitelně, ďábel může být skryt v detailu.
Mohou totiž existovat různé „záchranné brzdy“, rozvazovací podmínky, schémata závazků, pokyny či ujednání s účinky odloženými na určitý okamžik, či jiné nástroje, např. k navrácení vlivu, a to i v případech neodvolatelných trustů. Remcání a spekulace pochybovačů ale není na místě také, neboť z odborného hlediska jsou právní nástroje a možnosti řešení střetu zájmů jednoduše omezené.
Autor je partner společnosti PKF APOGEO, Business Development & Corporate Law
(Redakčně upraveno)
