Meziroční míra inflace v ČR totiž v říjnu měla hodnotu 15,1 procenta, a byla tedy pouze o 0,2 procentního bodu vyšší. Navíc, v Česku se už meziroční inflace nachází v sestupné fázi, zatímco na Slovensku nadále narůstá.
Vyrovnání měr inflace v Česku a na Slovensku je projevem širšího děje, v jehož rámci se v poslední době – konkrétně od letošního července – snižuje rozdíl v míře inflace v ČR a v zemích eurozóny.
Toto přivírání nůžek mezi mírou inflace v Česku a mírami inflace na Slovensku, případně v celé eurozóně je o to pozoruhodnější, že v Česku od letošního června nedochází k žádnému dalšímu navyšování základních úrokových sazeb centrální banky, zatímco v eurozóně ano.
Přivírání nůžek tak do značné míry zpochybňuje vysvětlení, často skloňované v druhé polovině roku loňského a v prvním letošním pololetí, že rapidní inflaci si Česko z většiny „vyrobilo samo“.
A to zaprvé tím, že místo eura stále používá korunu, a zadruhé tím, že v době pandemie rozhazovalo více než jiné země. Ne že by daná vysvětlení nehrála vůbec žádnou roli, jen se nyní vysvítá, že se jejich význam nemístně přeceňoval.
Současná vlna inflace je mnohem spíše mezinárodním fenoménem, a to takového rozsahu, že před ní nutně nechrání ani světová rezervní měna typu eura. Význam uvolněné fiskálně politiky v ČR v době pandemie se podle všeho přeceňoval obdobně nemístně, jinak by už nyní nedocházelo k přivírání nůžek inflace v ČR a v eurozóně.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank
(Redakčně upraveno)
Ilustrační foto: Depositphotos.com
