V tradiční anketě Absurdita roku se na základě hlasování veřejnosti stalo placení televizních a rozhlasových poplatků firmami. Podle nového systému mají podniky hradit koncesionářské poplatky podle počtu svých zaměstnanců.
Tato povinnost se ale vztahuje i na profese, kde je sledování televize nebo poslech rádia zcela nereálný – například na lesní dělníky nebo pokladní v obchodě. Pro větší firmy tato změna zase představuje nemalou finanční zátěž – podnik nad 500 zaměstnanců by mohl zaplatit až čtvrt milionu korun ročně.
Pokud by se v anketě Absurdita roku mohlo hlasovat dvakrát, možná by se koncesionářské poplatky umístily na prvním místě ještě jednou. Podle nového systému se totiž musí u České televize (ČT) a Českého rozhlasu (ČRo) nově zaregistrovat dokonce i ty OSVČ, které je platit nebudou.
Podle zákona jsou od poplatku osvobozeni podnikatelé, kteří mají méně než 25 zaměstnanců. A těch je naprostá většina – podle Hospodářské komory nemá žádné zaměstnance téměř 90 procent ani jednoho zaměstnance.
„Povinnost se ale týká prakticky všech podnikatelů, i těch, kteří mají méně než 25 zaměstnanců – rozhoduje totiž vlastnictví zařízení schopného reprodukovat vysílání. A tím je podle nové rozšířené definice podle novely zákona i počítač, mobilní telefon, tablet nebo automobil s rádiem,“ připomíná komora.
Je to opravdu neuvěřitelná absurdita, nad níž zůstává rozum stát. Další šikana živnostníků a OSVČ. „Omezování“ byrokracie v praxi. ČT i ČRo sice tvrdí, že registraci u OSVČ s méně než 25 zaměstnanci nevyžadují, ale výklad zákona je poměrně jednoznačný. A co když si to veřejnoprávní média po čase rozmyslí a začnou po OSVČ „dupat“ za to, že se nezaregistrovaly?
Podnikatelům navíc už za nesplnění ohlašovací povinnosti hrozí pokuta v celkové výši 15 tisíc korun – 10 tisíc za televizi a 5 tisíc za rozhlas. Nelze se proto divit, že poslední červnový den, kdy byl poslední termín na registraci, čelily weby ČT a ČRo ohromnému náporu, takže systém kolaboval.
A přitom stačilo, aby vláda, respektive parlament udělal poměrně jednoduchý krok: Vyřadit ty, na něž se koncesionářské poplatky nevztahují, z registrační povinnosti. A pak si ověřit, zda se někdo nechce placení poplatků vyhnout – na úřadech mají informací o podnikatelích více než dost.
