Stavebnictví tak potvrdilo svou pozici jednoho z nejdůležitějších sektorů celé české ekonomiky. V podílu na tvorbě hrubé přidané hodnoty české ekonomiky se po službách a průmyslu dlouhodobě drží na třetím místě.
Většina prací se týkala nové výstavby, rekonstrukcí a modernizací. Přibližně 22 procent z celkového objemu si ukrojily opravy a údržba. Nejvíce peněz si vyžádaly inženýrské stavby (189,88 mld. Kč, pozn. aut.) následované bytovou výstavbou s proinvestovanými 91,282 miliardy korun.
Stavba bytů a nových staveb obecně jsou pro státní rozpočet velkým přínosem. Nejen přímo prostřednictvím vybraných daní, ale také nepřímo. Nová a modernější infrastruktura totiž zvyšuje produktivitu práce a atraktivitu pro investory. Tím podporuje další růst celé ekonomiky. Jakékoliv pozitivní impulsy jsou přitom zvlášť v současné těžké době velice potřebné.
Dlouhodobý problém českého stavebnictví ale je extrémně složitý proces povolování nových staveb a komplikovaný a velmi často měněný stavební zákon. Loni byl sice přijat zcela nový, ale ještě se jeho vliv ani nestačil projevit a už se kompletně předělává. Nic by přitom stavaři a investoři nepřivítali více, než předvídatelnost a kontinuitu.
Stavebnictví je běh na dlouhou trať, kde se plánuje na dlouhé roky dopředu. Což v prostředí, kde se zásadní legislativa mění prakticky každý rok, dělá hodně špatně. Pokud se bude stavebnictví dařit, vydělají na tom všichni.
Ať už v podobě dostupných bytů, či dokončené moderní dopravní infrastruktury.
Autor je generální ředitel a předseda představenstva společnosti Ekospol
(Redakčně upraveno)
