Zatím se Turecko s oběma výzvami vypořádává se ctí, i když vyhráno ještě nemá. Začněme měnovou politikou. Centrální banka ponechala úrokové sazby na 19 procentech a přislíbila, že i v budoucnu budou její úrokové sazby přesahovat inflaci a že k jejich snížení nepřistoupí dříve, než dojde k poklesu inflace z aktuálních 17,2 procenta na hodnoty odpovídající její poslední prognóze.
Ta pracuje s poklesem na 12,2 procenta do konce letošního roku a dále až na 7,5 procenta ke konci roku příštího. Zatímco setrvalému poklesu do pásma jednociferných hodnot věří málokdo, výrazný pokles v druhé polovině roku možný je, pokud bude pokračovat stabilizace turecké liry a mírné ochlazení úvěrové expanze.
Rizika vyšší než centrální bankou očekávané inflace však převažují. V prvé řadě jde o rychle rostoucí ceny komodit v čele s potravinami a ropou. Další výrazné proinflační riziko představuje restart odvětví služeb aktuálně postižených pandemií a souvisejícími restrikcemi.
Stejně jako v jiných zemích může dojít k nárůstu cenových tlaků spolu s tím, jak se firmy a podnikatelé budou snažit kompenzovat ztráty a zvýšené náklady vyvolané pandemií a „hladoví“ spotřebitelé mohou být ochotni růst cen tolerovat.
To nabádá k velké opatrnost při případném uvolňování měnové politiky. Unáhlené snížení úrokových sazeb či intervence na trzích by mohly vyplašit investory, dostat pod tlak tureckou měnu a ohrozit slibované snížení vysoké inflace. Když centrální banka vydrží, mohlo by se „okénko“ pro snížení úrokových sazeb otevřít v závěru roku.
Kromě domácích faktorů však bude muset turecká centrální banka zvážit i situaci na finančních trzích, neboť v té době již může být americký Fed (centrální banka USA, pozn. red.) na cestě k částečné redukci svých opatření na podporu ekonomiky, což může mít pro tradičně zranitelnou tureckou liru negativní důsledky.
Kromě snah o zajištění měnové stability se Turecko nyní potýká s historicky největší vlnou nákazy covid-19. Stejně jako v jiných zemích se v Turecku v průběhu jara začaly šířit nové nakažlivější mutace koronaviru SARS-CoV-2, které vedly k prudkému růstu nakažených i k úmrtím na historicky nejvyšší úrovni.
Přitom si Turecko nepočínalo zvlášť neopatrně, i když k určitému uvolnění na začátku roku došlo. Vláda na kritickou situaci zareagovala výrazným zpřísněním protiepidemických opatření. Dále omezila provoz služeb a obchod, zavřela školy a omezila možnost Turků cestovat v rámci země.
Zpřísnění opatření bylo důležité i z důvodu právě vrcholícího ramadánu, který je tradičně spojen s nočním společenským životem a návštěvou blízkých a přátel.
Dále se Turecko snaží maximálně urychlit tempo vakcinace obyvatelstva. Počet podaných dávek aktuálně odpovídá necelým 30 procentům obyvatelstva, což je o trochu méně než v České republice, a Turecko si dalo za cíl otevřít možnost vakcinace pro všechny dospělé nad 40 let a pro celou populaci do konce léta.
Za tímto účelem země podepsala smlouvy o dodávkách 240 milionů vakcín, z nichž 100 milionů připadá na čínský Sinovac, 90 milionů na konsorcium Pfizer/BioNTech a 50 milionů na ruský Sputnik V.
To by mělo bohatě postačovat k proočkování jeho 83 milionů obyvatel. V sázce je mnoho a zlepšení epidemiologické situace je kriticky důležité zejména pro turistický ruch, který se v uplynulém roce téměř zastavil.
Odhadujeme, že i návrat počtu návštěvníků na polovinu roku 2019 by mohl přidat k růstu a ke snížení deficitu běžného účtu platební bilance cca 1,5-2 procenta hrubého domácího produktu. To by mělo do značné míry vykompenzovat negativní vliv prudce rostoucích cen ropy a komodit na inflaci a bilanci zahraničního obchodu a přinést „tvrdou“ měnu, které je v Turecku tolik třeba.
Zvýšení důvěryhodnosti turecké centrální banky a úspěšný restart turismu a ekonomiky jsou nutnou podmínkou pro to, aby se obnovila důvěra zahraničních i domácích investorů v Turecko a země nespadla z trajektorie oživení do víru měnových turbulencí a nezůstala po řadu let uvězněna v inflační pasti.
Aktuální snahy vlády a centrální banky hodnotíme pozitivně. Další hazard s důvěrou by vyšel Turecko velice draho. Na místě je ovšem velká opatrnost, neboť znalost a respektování základních pravidel měnové a hospodářské politiky nepatří mezi silné stránky tureckého prezidenta Erdogana.
Autor je makroekonomický analytik Generali Investments CEE
(Redakčně upraveno)
