Situaci přitom ještě částečně zachránil turismus obyvatel ČR, kterých se letos v prvním čtvrtletí ubytovalo 1,62 milionu. Cizinců se totiž ubytovalo jen 1,48 milionu, což je nejméně dokonce od prvního čtvrtletí 2014. Největší úbytek hostů tak v meziročním sledování zaznamenaly ty regiony České republiky, které jsou zvláště vyhledávané právě zahraničními návštěvníky, jako je Jihočeský kraj a zejména Český Krumlov, jižní Morava a Praha.
První čtvrtletí bývají každoročně nejslabší částí roku, co se počtu ubytovaných hostů týče. Letos však je třeba počítat ve druhém čtvrtletí s ještě horšími čísly. Letos v lednu a v únoru totiž ještě ubytování vykazovalo kladné meziroční přírůstky.
K propadu došlo až během měsíce března, kdy kvůli opatřením pro boj s koronavirem klesl počet ubytovaných o takřka 67 procent. V měsících dubnu a květnu lze očekávat ještě výraznější než „jen“ tento přibližně dvoutřetinový propad a červen, i kdyby už turismus v ČR výrazně oživil, situaci nezachrání, takže druhé čtvrtletí dopadne notně hůře než čtvrtletí první.
Zatímco loni v prvním čtvrtletí se v ČR ubytovalo takřka 91 tisíc Číňanů, letos to bylo jen lehce přes 36 tisíc. Návštěvníků z Jižní Koreje meziročně ubylo ze zhruba 86 tisíc na přibližně 39 tisíc. Pochopitelně, došlo k zásadnímu úbytku zahraničních hostů prakticky z jakékoli země. Protože však ubylo zvláště výrazně těch asijských, třeba právě z Číny a Koreje, narostl průměrný počet nocí strávených v ubytovacích zařízeních v ČR, a to na 2,9 noci.
To je ve čtvrtletním sledování nejvíce od třetího čtvrtletí 2016. Hosté ze zemí typu Číny nebo Koreje totiž ČR navštěvují jen na poměrně velice krátkou dobu, takzvaně „na skok“. I kvůli jejich značnému úbytku vystoupal počet průměrných nocí strávených v ubytovacích zařízeních v ČR v měsíčním sledování letos v březnu na 3,4 noci, což je nejvyšší údaj minimálně od začátku roku 2012.
V druhém čtvrtletí je třeba počítat s historickým propadem turistického ruchu, který nesnese srovnání s ničím, co v ČR v oblasti turistického ruchu nastalo od vzniku samostatné republiky v roce 1993.
Autor je hlavní ekonom Czech Fund a člen Národní ekonomické rady vlády (NERV)
(Redakčně upraveno)
