Po předchozích slabých výsledcích jsou tato předběžná čísla nadějným signálem, že se situace v české ekonomice začíná obracet k lepšímu, a to především díky ústupu inflace. Ten bude navíc v úvodu letošního roku ještě razantnější, na což by měla domácí poptávka reagovat opět pozitivně.
Na druhou stranu stále platí, že se česká ekonomika jako jediná ještě nevrátila na předcovidovou úroveň, ke které ji chybí necelé 1,5 procenta. Zda se jí to podaří letos, je stále velmi nejisté. Tato mezera vznikla především v důsledku bezprecedentního propadu spotřeby domácností, respektive klesající kupní síly, která se bude obnovovat jen postupně.
Za celý loňský rok česká ekonomika vykázala propad o 0,4 procenta, což je nejhorší výsledek za poslední tři roky. Jeho hlavní příčinou byla nepochybně vysoká inflace. V jistém smyslu je loňský hospodářský propad daní za vysoké ceny energií.
Ty se propsaly do všech stránek ekonomického života a vynutily si masivní přizpůsobení této nové realitě. Za to, že to nedopadlo ještě hůře, vděčí české hospodářství především automobilovému průmyslu, který v loňském roce zaznamenal výrazný nárůst výroby i exportu.
Zatímco na domácí poptávku se česká ekonomika už bude moci v letošním roce docela spolehnout, hlavní nejistotou zůstane vývoj v zahraničí. Signály přicházející z německé podnikové sféry nejsou stále ještě příliš povzbudivé, a tak lze rovněž jako v českém případě jen čekat na pozitivní obrat nálady spotřebitelů, který časem povede ke zvýšení nových objednávek.
Stále je třeba mít na paměti, že jde o předběžný odhad tuzemských statistiků zveřejněný bez dalších podrobností o struktuře nabídkové a poptávkové straně ekonomiky. Podrobnější upřesněná data přijdou na řadu až zhruba za měsíc.
Autor je hlavní ekonom Banky Creditas
(Redakčně upraveno)
