Banka ING si mezi pracujícími lidmi ve věku 50 až 65 let nechala vypracovat „důchodový“ průzkum, který přinesl zajímavé závěry. Třetina dotázaných očekává, že si v důchodu vystačí maximálně s 15 tisíci korunami měsíčně, další dvě pětiny (42 procent) očekávají, že se budou se svým měsíčním rozpočtem složeným ze státního důchodu, úspor a výnosů z investic pohybovat mezi 15 a 20 tisící korunami. A každý šestý si myslí, že na jeden měsíc bude potřebovat 20 až 25 tisíc. Životní náklady mezi 25 a 30 tisící očekávají čtyři procenta Čechů. Jen minimum předpokládá náklady vyšší než 30 tisíc korun měsíčně.
Zajímavá je právě skupina, která počítá s 15 až 20 tisíci korunami měsíčně. „Uvážíme-li, že výše průměrného důchodu dosáhne od ledna výše 14 400 korun a penzisté budou tuto částku pobírat podle statistik České správy sociálního zabezpečení průměrně 24 let a 3 měsíce, vyjde nám, že by člověk odcházející z práce do výslužby měl mít našetřeno 174 600 až 1 629 600 korun,“ propočítal důchodová očekávání Radek Sedlář, ředitel retailové sekce ING Česká republika.
Ještě s většími úsporami musí počítat ti, kteří by v důchodu rádi žili s 21 a 25 tisíci korunami měsíčně. Pro podzim života těchto osob by bylo ideální, aby měly v bance dva až tři miliony korun.
Sto let spoření
Problémem samozřejmě je, že na takové úspory musí většina Čechů zapomenout. A to dokonce i ti, kteří jsou odpovědní a pravidelně si část vydělaných peněz dává stranou, aby si v budoucnu ve stáří mohli přilepšit. Ukazuje to jiný průzkum z dílny NN Penzijní společnosti. Konstatuje, že finanční přípravy za vysněným ideálem často pokulhávají.
„Z našeho průzkumu vyplynulo, že by si lidé rádi spořili na penzi od 32 let, což je chvályhodné. Důležité je ale jak pravidelně a jakým způsobem si lidé spoří. Ve skutečnosti z dat z trhu víme, že průměrný věk účastníka penzijního spoření je více než 47 let, a přesto má naspořeno jen zhruba okolo sta tisíc korun,“ uvedl Milan Tomášek, ředitel penzijních produktů NN.
V průměru (vyjádřeném mediánem z průzkumu – pozn. aut.) spoření Čechů na penzi jakoukoli formou dosahuje jen 700 korun měsíčně, přičemž nejčastěji lidé při zajištění na stáří věří penzijním fondům. Investic do akcií nebo podílových fondů pro zajištění na stáří využívá podle průzkumu 13 procent Čechů, zatímco 11 procent věří investicím do nemovitostí a stejné procento počítá s finanční podporou od dětí.
„Finančně Češi myslí na stáří velmi málo a hodně pozdě. Ve výsledku si tak na rok vysněné penze našetří průměrný Čech za 10 let spoření. Na desetiletou spokojenou penzi by takto museli šetřit 100 let,“ dodal Tomášek.
Průměrný důchod nestačí
Z průzkumu, který si nechala vypracovat banka ING, vyplývá, že asi dvě třetiny budoucích penzistů se státním důchodem 14 400 korun nevystačí. „Spořit si mimo jiné také na penzi je vhodné už od první výplaty, jakkoliv se to zdá být pro mladé lidi v nedohlednu,“ doporučil Radek Sedlář.
Podle tohoto průzkumu si ale lidé spoří přece jen více peněz, nejčastěji to je suma mezi jedním až třemi tisíci korunami. Co je ovšem podstatné: téměř polovina lidí spoří nepravidelně a deseti procentům se nedaří dávat stranou vůbec nic.
„Dostatečné úspory dávají lidem v předdůchodovém věku volnost v rozhodování, jestli chtějí odejít do penze dříve. A to i těm nízkopříjmovým. Podle výsledků průzkumu si na předčasný důchod spoří nejčastěji Češi s příjmy 10 až 20 tisíc korun měsíčně. V jejich případě pak není pokles životní úrovně v důchodu až tak markantní,“ poznamenal Sedlář.
Do penze v šedesáti
Nadpoloviční většina dotázaných (61 procent) se domnívá, že by se mělo do penze odcházet nejpozději v šedesáti letech. Zhruba třetina si myslí, že ideální věk je mezi 61 a 64 lety, a necelá desetina Čechů se přiklání k názoru, že by to mělo být v 65 letech i později – podle chuti pracovat.
Stát se pracujícím důchodcem plánuje 17 procent padesátníků pod 54 let. Ve věku 60 až 65, tedy těsně před důchodem, stále cítí dost sil na práci 39 procent lidí. „Vypadá to, že čím jsou lidé starší, tím více chtějí žít jako doposud. Je dobře, že mají pořád chuť pracovat. Je to výhodné jak pro ně, tak pro stát. Když budou i nadále pracovat, mohou se lépe zabezpečit na dobu, kdy bude důchod jejich jediným příjmem,“ soudí Radek Sedlář.
