Konkrétně zejména ke znovuzavedení loni na jaře zrušených limitů pro poskytování hypoték (DTI, DSTI) a snížení limitu, který byl loni uvolněn (LTV). Od letoška se tento postup může dokonce opřít o výslovný zákonný mandát. Není bez zajímavosti si loňské rozhodnutí ČNB připomenout trochu blíž. Uvolněním limitů tehdy centrální banka mě a mnohé další pozorovatele notně zaskočila.
Na počátku koronakrize se totiž všeobecně očekávalo zhoršení příjmů domácností. ČNB by se ale mohla bát, že banky ve svých kreditních modelech zachytí očekávání horší příjmové situace domácností až s určitým zpožděním (třeba v rámci boje o tržní podíly). Domácnosti by se bankám tudíž jevily jako méně rizikové, a úvěrování by bylo nezdravě rychlé.
Taková reakce by se odborně označila jako proticyklická: Banky by půjčovaly víc, než by odpovídalo aktuálním skutečným rizikům, a tím by zmírňovaly krizi (ovšem za cenu růstu rizik pro svou vlastní budoucí stabilitu).
V takovém scénáři by z hlediska finanční stability bylo na místě, aby ČNB – v obavě o stabilitu bankovního sektoru – loni na jaře limity neměnila, nebo je dokonce zpřísnila.
ČNB ale šla opačným směrem. Signalizovala tím, že se u bank obává procyklického chování: Že banky začnou zájemce o úvěr posuzovat přehnaně přísně, což v kombinaci s existujícími limity povede k razantnímu přiškrcení úvěrů, čímž se krize ještě prohloubí.
Centrální banka tak loni nepřímo popsala český bankovní sektor jako extrémně opatrný. Ve čtvrtek se ale nejspíš dozvíme, že regulátor předpokládá tuto opatrnost jen v období krize, zatímco v boomu se u bank obává spíš nezdravého optimismu. A ten je třeba krotit právě tím, že se zmíněné limity zase zpřísní.
Autor je ekonom České spořitelny a člen vedení České společnosti ekonomické
(Redakčně upraveno)
