Přesto už bylo i lépe. Na konci roku 2017 totiž ČR obsadila dokonce čtvrtou příčku výše uvedeného žebříčku. Loni ve druhém pololetí česká vláda totiž stlačovala výši dluhu pouze přechodně. Motivací jí byly hlavně říjnové parlamentní volbami a snaha zapůsobit na voliče obezřetným hospodařením.
V letošním prvním čtvrtletí pak ČR sestoupila na šestou pozici. Zůstalo před ní Estonsko, Lucembursko, Bulharsko a nově jí předběhlo Rumunsko a Lotyšsko. Ve druhém čtvrtletí pak Lotyšsko nahradila Litva, jinak pořadí na prvních šesti příčkách zůstává.
Nejzdravější veřejné finance v EU má nadále Estonsko, jehož dluh v poměru k HDP činí 8,3 procenta. Nejhůře jsou na tom Řecko (179,7) a Itálie (133,1). I když je umístění ČR v rámci EU příznivé, vláda by se neměla nechat takovým stavem uchlácholit.
Výše dluhu v poměru k HDP se totiž nadále nachází více než deset procentních bodů nad maximy celého období let 1993 až 2008, takže stále se nedá hovořit o tom, že se alespoň podařilo ozdravit veřejné finance na předkrizovou úroveň.
Veřejnou kasu přitom čekají další výzvy. Nejen další ekonomické útlumy až recese, ale také tlaky spojené s demografickým stárnutím obyvatelstva a souvisejícími vyššími nároky v oblasti financování zdravotnictví či starobních důchodů.
Autor je hlavní ekonom společnosti Czech Fund
(Redakčně upraveno)
Všechny tři pobaltské státy se vylidňují, vlastní produkce je na sestupu, senioři mají stále těžší život. Za takových podmínek je velmi pozoruhodné, kde se bere ona deklarovaná fiskální zdravost a stabilita. Že by finanční operace ve stylu pověstných voraček?
K naší fiskální stabilitě je zcela nezbytné podchytit finanční zdroje těch oligarchů, kteří si odebrali přespříliš bez podpory veřejné infrastruktury a důchodového fondu a nyní je třeba progresivně zdanit příjmově i majetkově. Každý parazit jednou narazí na chřadnoucího hostitele a pak odpadne i on sám. Jenže stát není dojná kráva parazitů a měl by si své zdroje chýnit a parazity vysát tak, jak oni činili jemu.