
Rozvinutý svět doufá, že už má pandemii téměř za sebou, a spolu s touto nadějí se objevila vize dalších „Bouřlivých dvacítek“ – opakování stejnojmenné postpandemické dekády z minulého století. 20. léta 20. století přinesla nástup masového konzumu a masové kultury. Objevila se spousta inovací – automobil, rádio, pohyblivé obrázky i elektrické spotřebiče šetřící práci.
Otázkou je, zda se bude historie opakovat. Hnací silou změn už není automobil ani rádio, ale zelená transformace. Dnešní sekulární stagnaci však nebude snadné překonat. V této fázi snad nic nenapovídá tomu, že by celosvětový přechod k bezuhlíkaté společnosti přinesl vyšší růst produktivity a dlouhodobě vyšší růst hrubého domácího produktu (HDP).
Kvůli živelním pohromám, které zasáhly svět v roce 2020, si vlády i soukromý sektor konečně uvědomily naléhavou potřebu řešit klimatickou změnu a urychlit přechod ke světu bez uhlíkových emisí. Firmy masivně investovaly, aby snížily svou uhlíkovou stopu. Vlády uvolnily miliardy dolarů, aby podpořily investice do zelené energie.
Zatím však nic nenaznačuje, že by to vedlo k výrazně vyššímu průměrnému růstu a vyšší produktivitě než před pandemií. Nynější záporné reálné úrokové sazby napovídají, že investice do udržitelného rozvoje a dekarbonizace nejspíš nezvýší produktivitu, a tedy ani ekonomický růst, alespoň v krátkém a středním časovém horizontu.
Autor je vedoucí oddělení makroekonomické strategie Saxo Bank
(Redakčně upraveno)