
V černé díře světa záporných reálných sazeb jsou asijské rozvojové trhy jedním z mála majáků, které nabízejí investorům kladné reálné sazby.
Záporné reálné sazby jsou patrně důsledkem toho, že rozvinuté trhy ztratily schopnost určování cen na základě nabídky a poptávky a jsou místo toho ovlivňovány syntetickou cenotvorbou v důsledku mimořádného růstu objemu úvěrů.
Jedním z klíčových bodů zvratu byl rok 1971, kdy prezident Nixon zcela zrušil vazbu dolaru na zlato a spolu s tím zahodil veškerou zodpovědnost. Po finanční krizi v roce 2008 navíc spočívala převládající reakce USA a většiny světa v expanzivní monetární politice, ale fiskální střídmosti.
Od prosince 2019 do srpna 2021 se inflace v USA více než zdvojnásobila. Stoupla z 2,3 procenta na 5,3 procenta. Ve stejném období klesla sazba americké centrální banky, Fedu, z 1,50 procenta na 0,00 procenta a zároveň došlo k dosud největší zaznamenané monetární a fiskální expanzi.
V Číně, Indonésii a Indii ovšem inflace po celou dobu pandemie klesá. A čínská centrální banka v průběhu covidové krize nesnižovala sazby vůbec. Na asijských rozvojových trzích dnes nalezneme dluhopisy, jež nabízejí největší reálné výnosové sazby na světě. Ať už je to Indonésie (4,5 %), Čína (2,1 %), či Malajsie (1,1 %). To je výrazný rozdíl oproti záporným sazbám, s nimiž se setkáváme v USA (-4,0 %) a v eurozóně (-3,7 %).
Autor je makroanalytický stratég Saxo Bank
(Redakčně upraveno)