Česká republika, která se jinak v očích Světové banky řadí mezi 35 nejvyspělejších zemích světa, se v tomto aspektu ocitá v sousedství zemí jako je Niger, Čad nebo hyperinflací rozvrácenou Venezuelou. I jiné – z českého pohledu – rozvojové země se přitom kolem Česka během posledních let přehnaly směrem kupředu.
217. v roce 2015, 130. pro rok 2016, 127. loni, letos na „krásném“ 156. Pozice České republiky se nelepší. Bohužel v aspektu, kde by země již několik let potřebovala výrazný krok vpřed. Jako třeba s terorismem a náboženským napětím neustále bojující Irák, jež svou pozici vytáhl ze 147. v roce 2015 na 103. místo nebo třeba Kazachstán, který si oproti roku 2014 polepšil o více než sto míst a aktuálně je na 35. místě. Skutečným skokanem této kategorie pak je Srbsko. To ještě v žebříčku roku 2015 bylo na 139. místě (o rok dříve dokonce téměř uzavíralo druhou stovku), letos už je na 11. místě.
Studie Světové banky přitom nereflektuje český proces získání stavebního povolení v celé jeho „šíři.“ Analytici Světové banky totiž zkoumají pouze proces povolovacího řízení definovaný zákonem. Podle jejich dat tak jen získání všech potřebných razítek trvá 246 dní, zhruba čtyřikrát tak dlouho jako v byrokraticky mnohem efektivnějším Hong Kongu, který se 72 dny procesu této kategorii vévodí. Ještě rychlejší je se 64 dny třeba čtvrté Dánsko, žebříček ovšem zkoumá i jiné ukazatele procesu povolování jako jsou náklady na stavební řízení apod.
Navíc ve skutečnosti tento proces v Česku trvá mnohem déle, když úřady mnohdy opakovaně k řadě aspektů povolovacího řízení vyžadují stanovisko dotčených orgánů v případě jejichž přezkumu žádné lhůty zákon nezná. Projít celým povolovacím procesem a získat všechna potřebná razítka třeba pro běžný bytový dům v České republice v současnosti trvá v průměru neskutečných deset let.
Jako zemi nám jistě nelichotí, že jsme postupnými změnami legislativy dokázali vytvořit jedno z nejkomplikovanějších stavebních řízení široko daleko. Ale opravdovou ostudou je, že byť nás Světová banka roky upozorňuje, že tímto podvazujeme možnosti naší ekonomiky, nejsme schopni stavební zákon opravit a problém řešit.
Komplikovanost stavebního řízení tak má konkrétní dopady na život země. Ať již v podobě pomalé výstavby dopravní infrastruktury nebo bezprecedentním růstu cen bydlení vyvolaným právě zablokováním výstavby a nedostatkem nových bytů na trhu. Obě tyto problematiky (dopravní infrastruktura a dostupné bydlení) se staly hlavním tématem nedávných komunálních voleb, politici ve většině případů zatím komentují především dílčí následky a ambici nabídnout komplexní řešení má podle všeho málokdo.
Podle odborníků jsou přitom kroky vedoucí ke krátkodobému řešení nasnadě. V Praze by například velmi pomohlo vytvořit jeden specializovaný stavební úřad pro velké stavby. Zásadní brzdou je pak současný systém, kdy se k povolovacímu procesu vyjadřují dotčené orgány a přezkum jejich vyjádření je bez závazných termínu. Odděleno by rovněž mělo být rozhodování státní a místní samosprávy.
Injekcí pro bytovou výstavbu v Praze by byla také větší flexibilita úřadů v oblasti územního plánování. Zásadním urychlením celého povolovacího procesu si tak Česká republika může vylepšit nejen postavení na prestižním žebříčku Doing Business, ale zároveň i zchladit trh s nemovitostmi.
Autorka je výkonná ředitelka společnosti Central Group
(Redakčně upraveno)
